legie

Antický Řím

[Latina], ve starověkém Římě základní vojenská jednotka. V nejstarší době hotovost celého města. Později měl každý z konzulů jednu legii, od 3. století př.n.l. dvě. Služba v legii byla původně občanskou povinností na základě majetkového centu, po Mariově reformě se římské vojsko profesionalizovalo. Za císařství v legii rostl počet ostatních národů (Syřané, Germáni). Původně měla legie 4200 pěších a 300 jezdců, od konce 3. století př.n.l, zpravidla 6000 těžkooděnců a 120 jezdců. Dělila se na deset kohort, 30 manipulů a 60 centurií. Legie byly rozmístěny hlavně podél hranic říše, disponoval jimi správce provincie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Bělehrad, těžkooděnec.