legie

[Latina], ve starověkém Římě základní vojenská jednotka. V nejstarší době hotovost celého města. Později měl každý z konzulů

jednu legii, od 3. století př.n.l. dvě. Služba v legii byla původně občanskou povinností na základě majetkového centu, po Mariově

reformě se římské vojsko profesionalizovalo. Za císařství v legii rostl počet ostatních národů (Syřané, Germáni). Původně měla legie 4200 pěších a 300 jezdců, od konce 3. století př.n.l, zpravidla 6000 těžkooděnců a 120 jezdců. Dělila se na deset kohort

, 30 manipulů

a 60 centurií

. Legie byly rozmístěny hlavně podél hranic říše, disponoval jimi správce provincie

.