symfonie

[Symfonyje, řečtina], orchestrální skladba v cyklické sonátové formě. Je orchestrálním protějškem sonáty, technicky i obsahově nejzávažnějším útvarem orchestrální hudby. Symfonie má zpravidla čtyři věty: 1. věta rychlá (v sonátové formě), 2. pomalá, 3. taneční (menuet, od L. van Beethovena scherzo), 4. rychlá (rondo nebo sonátová forma nebo kombinace obojího). K formování a stabilizaci této formy přispěli zvláště italský skladatel G. B. Sammartini, rakouští skladatelé G. Ch. Wagenseil, G. M. Monn, K. Ditters z Dittersdorfu, mannheimská škola a někteří její další čeští předchůdci a současníci (J. Zach, F. Tůma, F. V. Míča, J. Benda) a synové J. S. Bacha (C. Ph. E. Bach, J. Ch. Bach). Vrcholnou podobu dali symfonii vídeňští klasikové (J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven). Nejvýznamnější symfonie po Beethovenovi vytvořili v 1. polovině 19. století F. Schubert, F. Mendelsson-Bartholdy, R. Schumann, H. Berlioz, ve 2. polovině 19. století F. Liszt, J. Brahms, A. Dvořák, P. I. Čajkovskij, C. Franck, A. Bruckner, na přelomu 19. a 20. století G. Mahler, ve 20. století J. Sibelius, A. Honegger, S. S. Prokofjev, D. D. Šostakovič, B. Martinů, I. F. Stravinskij.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 5. 7. 2024
Autor: -red-