Svatá aliance

Spolek panovníků vytvořený k obraně politického uspořádání Evropy po vídeňském kongresu

. Hlavním cílem Svaté aliance bylo udržet kontrarevoluční řád a feudální princip panovnické legitimity proti dalším revolucím. Základním dokumentem byl pařížský Akt Svaté aliance, podepsaný 26.9.1815 ruským carem Alexandrem I.

, rakouským císařem Františkem II. (I.)

a pruským králem Fridrichem Vilémem III.

Signatáři Svaté aliance vystupovali proti revolučním demokratickým a národně osvobozeneckým hnutím v Evropě 20. a 30. let 19. století formou diplomatických a vojenských intervencí. Přestože Svatá aliance zahrnovala vedoucí mocnosti bývalé protinapoleonské koalice (Čtyřspolek: Rusko, Rakousko, Prusko, Velká Británie, od roku 1818 spolu s Francií pentarchie), k nimž přistoupily ostatní evropské státy (s výjimkou skandinávských zemí, papežského státu a Turecka), brzy se v ní objevila řada mocenských antagonismů, které poznamenaly jednání kongresů Svaté aliance (1818 Cáchy, 1820 Opava,1821 Lublaň, 1822 Verona). Přibližně od roku 1822 se začala Svatá aiance rozpadat na liberální blok konstitučních monarchií a konzervativní blok absolutistických monarchií. Tím byla znemožněna účinná obrana Svaté aliance vůči sílícímu demokratickému hnutí. Revoluce v roce 1848 vedla k jejímu zániku.