Alexandr I.

*23.12.1777 – †1.12.1825, ruský car od roku 1801, syn Pavla I.

Jeho zprvu liberální vnitřní politika (reformy M. M. Speranského

) se po rokce 1815 změnila v ostře reakční (zesílení moci A. A. Arakčajeva). Vedl vítězné války s Tureckem (1806–1812) a Švédskem (1808–1809), připojil k Rusku roku 1801 Gruzii, 1809 Finsko, 1812 Besarábii, 1813 Ázerbájdžán, 1815 bývalé Varšavské knížectví. V letech 1805–1807 se účastnil válek protifrancouzské koalice (roku 1805 byl fakticky hlavním velitelem v bitvě u Slavkova

). V letech 1807 až 1812 se s Francií dočasně sblížil. Vítězství ruských vojsk ve vlastenecké válce roku 1812 upevnilo mezinárodní postavení Ruska a přineslo Alexandrovi I. značnou popularitu. V letech 1813–1814 stál v čele protifrancouzské koalice evropských zemí, byl jedním z vedoucích činitelů vídeňského kongresu

a spolutvůrcem Svaté aliance

.