spánek

Fyziologie

Fyziologie, somnus – útlum nejvyšších funkcí centrální nervové soustavy, při němž se udržují jen základní funkce nutné pro život, například dýchání, srdeční činnost. Útlum nezasahuje celou mozkovou kůru najednou, má cyklický charakter. – Živočichové spí jednou nebo několikrát denně. Podle hloubky může mít spánek několik fází: a) zdánlivý spánek, při němž zvíře klidně leží nebo stojí, smyslové orgány jsou však v plné činnosti a zvíře okamžitě reaguje na vnější podněty; b) dřímota, při níž se zvířeti přivírají očí, poklesává hlava a činnost smyslových orgánů je utlumena; c) vlastní spánek, tj. útlum většiny funkcí. U člověka se s. dělí na počáteční lehký spánek, který přechází do stadia hlubokého spánku a vrací se zpět do lehkého spánku. Tento cyklus se čtyřikrát až pětkrát za noc opakuje. Neurofyziologie označuje 2 základní spánkové fáze jako spánek telencefalický, charakterizovaný pomalými vysokovoltážními vlnami EEG, a spánek rhombencefalický, vykazující desynchronizaci korového EEG a theta rytmus ve specifické části limbického systému, hippokampu; typickým projevem rhombencefalické fáze spánku jsou rychlé oční pohyby lišící se od pohybů při bdění (Rapid Eye Movement, tzv. REM spánek). Z psychologického hlediska má zvláštní význam zjištění, že na rhombencefalický spánek je vázána snová aktivita člověka. Potřeba spánku je individuální a klesá s věkem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: dřímota, fázové stavy, hypnofobie, odpočinek, odpočinek, sen, útlum, vědomí.