útlum

Psychologie

Lékařství, psychologie, inhibice – potlačení odpovědi na podnět, který byl před vznikem útlumu účinný. Může být vyvolán podrážděním tlumivých synapsí, intenzívním podnětem nebo chemickou stimulací (podáváním léků). Útlum postihující převážnpu část mozkové kůry a části pódkorových center se označuje jako spánek či narkóza. Hluboký útlum mozkové kůry hraničící s bezvědomím se nazývá sopor. Z vědních oborů se útlumem zabývá zejména neurofyziologie (dynamika podráždění a útlumu jako elementárních neurofyziol. jednotek vyšší nervové činnosti) a psychologie, která studuje útlum především ve vztahu k učení (vliv proaktivního a retroaktivtího útlumu), pozornosti (vztahy tzv. vnitřního a vnějšího útlumu) a únavě (zobecněný faktor globálního útlumu). – Proaktivní útlum, proces zpomalující učení v důsledku toho, že dříve naučená látka tlumí (zpomaluje) osvojování látky následující. Autor M. Foucault (v návaznosti na učení I. P. Pavlova o tzv. vnitřním útlumu). Retroaktivní útlum, proces zpomalující učení v důsledku toho, že následující učení tlumí odpovědi vztahující se k učení předcházejícímu (zapamatování dříve naučeného je ovlivněno dalším učením). Jeho síla (intenzita) je přímo úměrná rozsahu látky a podobnosti a složitosti obou osvojovaných činností.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 8. 2006
Autor: -red-