Quintus H. Flaccus Horatius

Biografie / Antický Řím / Poezie

[Horácius], *65 – †8 př.n.l., římský básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů zlatého věku římské literatury, příslušník Maecenatova literárního kruhu. V raných sbírkách Jamby (zvané též Epódy) a Satiry navázal na Lucilia v zájmu o postižení římské kultury a společenského a lidského charakteru, základní ideou je hledání rozumného životního stylu v duchu umírněného epikureismu. Sbírkou Ódy uvedl do římské lyriky veršové formy a témata klasické řecké lyriky, hlavně sapfické a alkajské strofy, její součástí je i Píseň stoletni, složená k oslavě Augustových stoletních her. Lidsky i filozoficky nejvyzrálejší sbírka Listy obsahuje básnické názory na život a literaturu. Nejproslulejší je List Pisonům, zvaného též O umění básnickém a samostatně vydávaný. Horatius byl typem učeného básníka tvořícího na podkladě reflexe a zkušeností. Jeho lyrické formy v latinské poezii považovány za kánon a ovlivnily její rozvoj až do středověku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 11. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: aequam memento rebus in arduis servare mentem, alkajská strofa, amicus animae dimidium, anima candida, antická metrika, de te fabula narratur, Gaius Octavius Augustus, hymnus, Ivan Jakovyč Franko, Konrád Celtis, lana caprina, Luis Ponce de León, mors ultima finea rerum, nihil est ab omni parte beatum, non omnis moriar, óda, odi profanum vulgus et arceo, omnes eodem cogimur, Otakar Jíráni, poetika, římská literatura, středověká latinská literatura.