antická metrika

Nauka o metrech, systém pravidel, o něž se opírá výstavba antických veršů. Antická metrika v širším významu jako nauka o verši vznikla jako součást antické rytmiky, oddělila se od ní za helénismu, jakmile se poezie začala oddělovat od hudby, dnes tvoří součást teorie verše (versologie). Řečtí rytmikové chápali verše jako seskupení přesně souměřitelných částí, jako řadu hudebních taktů (Aristoxenos z Tarentu, 2. polovina 4. století př.n.l.), zatímco mladší pojetí metriků, zejména od 2. století př.n.l. (Héfaistión), stanovilo rytmus verše na základě jeho jazykového materiálu. Jednotkou měření verše bylo metron (latinsky metrum, míra), rytmická jednotka vytvářená jednou stopou nebo dvojstopou, popřípadě kólem (kólon). Jednotlivé antické verše byly označovány podle počtu svých meter, například hexametr byl verš o šesti daktylských stopách, trimetr jambický byl verš o třech jambických dvojstopách. V řečtině se básnický rytmus zakládal především na periodicitě veršů jako celků, které mohly, ale nemusely mít stejný počet slabik, různé varianty, vyvozené zejména ze střídání taktů založené na pozici dlouhých, respektive rytmicky důrazných slabik, se ustálily jako závazné (například sapfické verše). Vliv taktové teorie se projevoval od helénismu vzrůstem závazných veršových útvarů, které měly normativní charakter, a teorie v podstatě obsahovala praktický návod k psaní veršů. Řecké metrické systémy převzali Římané, vrcholu veršové vázanosti dosáhla římská poezie císařské doby, kdy přísná vázanost byla považována za znak vyšší poezie (Horatius), lidová poezie byla metricky uvolněná, avšak v dalším rozvoji metriky sehrála progresivnější úlohu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2007
Autor: -red-