parní stroj

Tepelný pístový motor měnící tepelnou energii vodní páry

, která tlačí při plnění válce a expanzi na píst

, v mechanickou práci odváděnou přímo z pístní tyče (parní čerpadlo) nebo nejčastěji prostřednictvím klikového mechanismu z hřídele

. Vstup a výstup páry z válce parního stroje se řídí rozvodem (šoupátkovým nebo ventilovým). V současnosti se parní stroje používají již jen ojediněle (parní lokomotivy, lokomobily

), byly nahrazeny parními turbínami, spalovacími motory, popřípadě spalovacími turbínami

a elektromotory

. Původní technické provedení stroje s využitím parní energie D. Papina

z konce 17. století zdokonalil v roce 1712 T. Newcomen

. V roce 1769 obdržel J. Watt

patent na vylepšené provedení Newcomenova atmosférického parního stroje. Práce na sestrojení zjednodušeného parního stroje dokončil v letech 1782–1784. Wattův parní stroj byl vedle textilních pracovních strojů druhým nejdůležitějším objevem 18. století a jeho zavádění do výroby urychlilo proces průmyslové revoluce. První parní stroje instalované v českých zemích nebyly určeny pro výrobní praxi. Parní stroj sestrojený roku 1806 F. J. Gerstnerem

sloužil jen jako učební pomůcka. Při pokusech zůstalo i experimentování J. F. Buquoye v roce 1810 a atraktivní předvádění parovozu J. Brožka roku 1815. Užití parního stroje ve výrobě postupovalo v českých zemích pozvolna (začátkem 30. let 19. století pracovalo v provozu jen 12 parních strojů, převážně v textilním průmyslu). Ve vzrůstající míře se parní stroje uplatnily ve výrobě po roce 1830, kdy byly zaváděny také do železáren, dolů a dalších výrobních odvětví. V roce 1841 bylo v českých zemích v provozu 106 parních strojů domácího původu (vyráběných zejména v Thomasově strojírně v Praze-Libni a Lutzovou strojírnou v Brně) a 50 parních strojů cizí výroby. Praktické využití parních strojů umožnilo kromě rozvoje všech výrobních odvětví vznikajícího továrního průmyslu také vybudování zcela nového systému dopravy a komunikace (ve 40. letech 19. století byla vybudována na území habsburské monarchie první železnice

, tzv. Ferdinandova dráha, Vídeň–Olomouc–Praha). Zavádění parního stroje v rakouské monarchii v 1. polovině 19. století bylo momentem, který ve svých důsledcích vedl k dalekosáhlým společenskoekonomickým přeměnám ve 3. čtvrtině 19. století.