hřídel

Strojnictví

Součást pohyblivého ústrojí strojů nebo mechanických převodů sloužící k přenosu točivého pohybu a krouticího momentu (mechanická práce). Hřídel je například hnací, hnaný nebo spojovací. Bývá válcový, plný, hladký, odstupňovaný ap. Dutý hřídel se používá při velkých vzdálenostech ložisek, u lehkých konstrukcí nebo tam, kde pracují dva hřídel v sobě (teleskopický hřídel). Podle konstrukce je hřídel celistvý nebo dělený (skládaný). Podle polohy je hřídel vodorovný, svislý, šikmý. Podle účelu klikový, předlohový, rozvodný, transmisní ap. Hřídel bývá uložen ve dvou nebo v několika nosných ložiskách, která zajišťují jeho polohu. V provozu je hřídel namáhán nejčastěji na ohyb a krut stálými i proměnnými silami a momenty. Části hřídele, uložené v ložiskách nebo nesoucí hlavy (náboje) kotoučů, se nazývají čepy. Hřídel se obvykle vyrábějí z oceli nebo ze speciální litiny, z tyčí nebo jako výkovky, výlisky nebo odlitky.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 8. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: fréza půdní, indikovaný tlak, kluzné ložisko, labyrintová ucpávka, lamela, osa, parní stroj.