silniční vozidla

Nemotorové a motorové dopravní prostředky, které se podle účelu dělí na silniční vozidla pro dopravu osobní, nákladní, smíšenou a speciální. Silniční vozidla byla známa již před 5000 lety v Egyptě. Ve středověku se objevují i vozidla s plachtami poháněná větrem. Vývoj motorových silničních vozidel je spojen s vynalezením parního stroje. První parní vůz předvedl francouzský inženýr N. J. Cugnot roku 1769, v Čechách J. Božek roku 1815 v Praze. Prvý elektromobil předvedl v Praze roku 1895 F. Křižík. První provozuschopné motorové vozidlo se spalovacím motorem vynalezl německý konstruktér G. Daimler roku 1885 a v roce 1886 si dal patentovat C. F. Benz automobil s benzínovým motorem. Prvním automobilem v českých zemích byl Prezident, vyrobený roku 1897 v dílnách kopřivnické továrny. V roce 1906 vyrobila svůj první automobil továrna Laurin a Klement (nyní Automobilové závody v Mladé Boleslavi). Podle počtu a umístění kol se dělí silniční vozidla na jednostopá (motocykl, skútr), dvoustopá (automobil, autobus, trolejbus, motocykl s přívěsným vozíkem) a třístopá (obvykle s jedním kolem vzadu a dvěma vpředu). Podle karosérie se dělí motorová silniční vozidla na osobní (kabriolet, limuzína, tudor, autobus, mikrobus, trolejbus) a nákladní, jejichž karosérie bývá přizpůsobe na dopravovanému materiálu (otevřená, skříňová, speciální). Bezmotorovým silničním vozidlem pro motorovou dopravní je například přívěs (trajler) a návěs (semitrajler). Motorové silniční vozidlo se zpravidla skládá z podvozku, na němž je upevněn motor s hnacím ústrojím, karosérie, příslušenství a kol. Nejužívanějším pohonem jsou stále ještě spalovací motory. Pro hromadnou dopravu osob se užívá též gyrobus. Vývoj motorových silničních vozidel směřuje ke zjednodušení ovládání a obsluhy, zhospodárnění provozu, zvýšení bezpečnosti jízdy a pohodlí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: tahač.