feromagnetismus

Fyzika

[Feormagnetyzmus], fyzika a elektrotechnika, schopnost silné magnetické polarizace některých kovů a slitin ve vnějším magnetickém poli. Většina těchto látek jeví spontánní magnetizaci i v nepřítomnosti vnějšího pole. Tato vlastnost je dána charakterem výměnné energie mezi spiny elektronů, která je stabilizuje v paralelní poloze. Při ohřevu těchto látek nad kritickou teplotu T_C (Curieův bod) se stávají látkami paramagnetickými, pod T_C se skládají z oblastí, ve kterých jsou spiny elektronů paralelní a nazývají se magnetickými doménami. Orientace magnetického momentu domén a jejich velikost je taková, aby celková energie vzorku byla minimální. Relativní magnetická permeabilita látek vykazujících feromagnetismus je podstatně větší než 1 ([mí]_r je značně větší než 1) a závisí na intenzitě vnějšího magnetického pole H. Látky se vyznačují magnetickou hysterezí. Jev, kdy elementární magnetické momenty látek jsou za teplot nižších než kritická teplota T_N (Néelova teplota) uspořádány vzájemně antiparalelně a při teplotách T_N uspořádání zaniká a látky se chovají paramagneticky, se nazývá antiferomagnetismus. Pro antiferomagnetika je charakteristické, že jejich susceptibilita vykazuje v závislosti na teplotě maximum.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 7. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: feroelektřina, Jakov Iljič Frenkel, magnetické uspořádání, Néelův bod, nikl.