německé divadlo

Divadlo

Začátky vývoje církevního divadla sahají do 10. století. Od 11. století se rozvíjí světské divadlo mimů, žonglérů a spielmanů, v 15. století nastal rozkvět masopustních her, zvaných Fastnachtspiele (vrcholu dosáhly u H. Sachse, hrály se až do 18. století). V 15. století jsou významná představení mystérií v Asfeldu, Luzernu, Frankfurtu nad Mohanem aj., od roku 1633 v Oberammergau, přežívající dodnes. V období renesance vzniklo školské divadlo jezuitů a protestantů. Hrály se hry řeckých a římských dramatiků a jejich dobové imitace, zpočátku latinsky, od poloviny 16. století i německy. Používalo se humanitní (terentiovské) scény, která ovlivňuje další vývoj inscenace. Od konce 16. století hrály v Německu anglické a holandské kočovné divadelní soubory, v 17. století i skupiny italské, které působily na rozvoj činohry i opery. Byly budovány první divadelní budovy s perspektivní scénou (roku 1641 v Ulmu, 1667 v Drážďanech) a první německé divadelní soubory. Na přelomu 17. a 18. století se rozvinuly tragikomedie zvané Haupt-und Staatsaktionen s konvenční postavou Hanswursta. Od 30. let 18. století začala v Lipsku klasicistická reforma divadla (drama J. Ch. Gottscheda, herectví C. Neuberové, J. F. Schönemanna, G. H. Kocha – tzv. lipská škola), která se pokusila o obrození divadla literaturou. Osvícenská divadelní reforma vyvrcholila v 2. polovině 18. století v hamburském Národním divadle a byla spojená s činností G. E. Lessinga, tvůrce měšťanského dramatu a propagátora děl W. Shakespeara, v herectví s působením K. Ekhofa, K. E. Ackermanna a zvláště F. L. Schrödera (tzv. hamburská škola). V 70. letech 18. století vzniklo hnutí Sturm und Drang (počátky tvorby J. W. Goetha, F. von Schillera, hry F. M. Klingera, J. M. Lenze), v popředí byla činnost mannheimského Národního divadla (W. H. Dalberg, A. W. Iffland – tzv. mannheimská škola) a od 90. let divadla ve Výmaru (tzv. výmarský klasicismus J. W. Goetha a F. von Schillera). Sentimentální měšťanské drama reprezentovali A. Kotzebue, A. W. Iffland a další. Na začátku 19. století nastoupilo romantické divadlo (tvorba L. Tiecka, bratří Schlegelů, H. von Kleista, G. Büchnera), které bylo ve 40. letech vystřídáno hnutím Mladého Německa (K. Gutzkow, H. Laube) a snahou o poeticko-historické drama (Ch. F. Hebbel). Vznikala první soukromá a městská divadla (roku 1824 v Berlíně, 1839 v Mannheimu). Pro 2. polovinu 19. století je významná reforma dramatu a divadla R. Wagnera, světový ohlas získalo divadlo Meiningenských. Od konce 19. století byl hlavním střediskem divadelního života Berlín: O. Brahm založil roku 1889 naturalistické divadlo Freie Bühne, vznikla dramatická tvorba G. Hauptmanna, následovaly moderní režie M. Reinhardta a před první světovou válkou expresionistické divadlo (W. Hasenclever, C. Sternheim, L. Jessner). Situace po první světové válce vedla ke vzniku politického divadla (E. Piscator) a tvorby B. Brechta. Od nástupu fašismu bylo divadlo pod vlivem nacistické ideologie a většina významných umělců emigrovala (B. Brecht, E. Piscator, M. Reinhardt). Po druhé světové válce probíhala divadelní činnost odděleně na území NDR a SRN. V západoněmeckém divadle prosazovali H. Böll a G. Grass společenskokritické aspekty, rozvíjelo se existenciální a absurdní drama. Od 60. let se rozvíjelo tzv. drama faktu (R. Hochhuth, P. Weiss, H. Kipphardt), v 70. letech nastoupila veristická linie dramatu (F. X. Kroetz, B. Strauss). Východoněmecké divadlo bylo poznamenáno vlivy socialistické ideologie. V roce 1947 vzniklo Komische Oper, B. Brecht založil roku 1949 Berliner Ensemble. Jeho tvorba ovlivnila řadu dramatiků (P. Hacks, H. Müller aj.) a režisérů (M. Wekwerth, B. Besson, W. Langhoff aj.) Od 70. let stál v popředí východoněmeckého divadelního života Deutches Theater a některá regionální divadla. Po roce 1990 se německé divadlo vyvíjí opět jednotně.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 5. 2008
Autor: -red-