náušnice

Ozdoba krášlící ucho; upevněna většinou prostrčením držátka dírkou v ušním lalůčku, ovinutím řetízku kolem ušního boltce nebo zachycována pomocí skřipce (klipsy). Zhotovována většinou z drahých kovů. Nejstarší typy náušnic mají tvar prostých kroužků (náušnice královny Subad v Uru, Mezopotámie); tvarově obohatili náušnice Asyřané (náušnice hlavně pro muže tvaru hrotu kopí, lopatek, růžice, kotoučů); v Egyptě užívány náušnice od 18. dynastie ve tvaru kotoučů a knoflíků; v Řecku a v době helénismu vyráběny náušnice s figurální výzdobou (ženské a lví hlavy, figurky zavěšené na kotoučích); Římané nosili kruhovité kotouče, zdobené prolamovaným ornamentem a kameny; v západní Evropě se rozvíjela ve větším měřítku obliba náušnice a jejich tvarové bohatství až od 17. století, kdy začíná móda složitého závěsu s drahokamy; rozmanitých tvarů dosáhly náušnice zejména na dvoře Ludvíka XIV. a v období rokoka (typ girandoles se třemi drobnými závěsky, posázenými drahokamy; typ pendeloques s dlouhým slzovitým nebo hvězdovitým kyvadélkem; typ briolets s pohyblivě zavěšenými broušenými kameny). V empíru se nosily zejména náušnice typu závěsu s kapkovitou perlou, broušeným polodrahokamem nebo kamejí; v 3. čtvrtině 19. století a v období druhého rokoka náušnice složené z několika na sebe zavěšených článků nebo náušnice z dutého zlata proplétaného do uzlů s provlékanými úponky, lístky a kvítky. Od začátku 20. století jsou v oblibě náušnice malých rozměrů většinou se solitérními kameny.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: piercing, šperk.