Napoleonovo tažení do Ruska

Vojenství

Francouzská vojenská akce usilující o porážku carského Ruska (1812). Po uzavření Tylžského míru (1807) se Rusko stalo Napoleonovým spojencem a přistoupilo na podmínky tzv. kontinentálního systému. Vztah Francie a Ruska se však rychle začal zhoršovat, protože Rusko bylo kontinentálním systémem ekonomicky poškozováno a zasahování Francie do tradičních sfér vlivu své politiky (např. založení Varšavského velkovévodství) jen těžce neslo. Roku 1810 Rusko otevřelo své přístavy neutrálním lodím a přestalo dodržovat kontinentální systém, od roku 1811 se obě velmoci začaly připravovat na válku. Na straně Ruska stála pouze Británie (Rusové měli ve zbrani asi 230000 mužů), Napoleonova Velká armáda (o síle až 600000 mužů) zahrnovala rakouský a pruský sbor, jednotky států rýnského spolku a další oddíly. Válka začala 24.6.1812 Napoleonovým překročením pohraniční řeky Němen. Ruské síly ustupovaly na východ a 3.8. se spojily u Smolenska, který posléze vyklidily. Na nátlak dvora byl ruský vrchní velitel maršál Barclay de Tolly nahrazen knížetem Kutuzovem. Válku nerozhodla krvavá bitva u Borodina (7.9.) ani francouzská okupace vypálené Moskvy (14.9.). Napoleonovy mírové nabídky Rusové odmítli, blížící se zima a rostoucí potíže se zásobováním císaře v polovině října přiměly vydat rozkaz k návratu do Francie. Velká armáda ustupovala jižním směrem, po porážkách u Tarutina (18.10.) a Malojaroslavce (24.10.) byla však nucena ustupovat po smolenské cestě – tzn. po trase, kterou předtím sama zpustošila. Francouze neustále napadaly pravidelné ruské jednotky, kozáci i partyzáni. Vyvrcholením katastrofy byla porážka v bitvě u řeky Bereziny (26.–28.11.), kde Napoleon ztratil 29000 mužů. Císař zdecimované zbytky vojska 3.12. opustil a odjel do Francie.

Vytvořeno: 28. 3. 2008
Aktualizováno: 28. 3. 2008
Autor: mim

Odkazující hesla: bitva u Bereziny, bitva u Borodina.