kontinentální systém

Totální embargo na obchod s Británií vyhlášené Napoleonem (1806). Po francouzských vojenských a diplomatických vítězstvích z počátku 19. století představovala v roce 1806 pro Napoleonovy hegemoniální snahy poslední vážnou překážku Velká Británie. Po porážce francouzské flotily v bitvě u Trafalgaru (1805) Napoleon nemohl pomýšlet na vojenský útok na ostrovy, proto se Británii rozhodl oslabit hospodářskou izolací. 21.11.1806 vydal v Berlíně dekret, jímž vyhlásil kontinentální blokádu – zákaz obchodu s Británií pro všechny evropské státy. Britská protiopatření vedla k vydání dalších dekretů (1807, 1808 a 1810). Poslední z nich (vydaný ve Fontainebleau) nařizoval spálení veškerého britského zboží zadrženého na kontinentě. Dokud byla Francie schopna systém vojensky zajišťovat, byla blokáda poměrně účinná (i když byla narušována pašováním). Sami Francouzi však výsledky kontinentálního systému omezovali udělováním výjimek některým francouzským a italským obchodníkům. První vážné podlomení systému přineslo ruské odmítnutí dodržovat jeho podmínky (31.12.1812). Porážka Napoleona v Rusku (1812) a v bitvě u Lipska (1813) a následné zhroucení napoleonského systému znamenaly také konec kontinentální blokády Británie. Její efekt byl pro obě strany rozporný. Kdo obstál v tvrdé konkurenci z doby blokády, byl lépe připraven na poválečné období, v němž britské zboží zaplavilo Evropu. Na druhou stranu dočasná absence britských produktů znamenala odstranění konkurence pro výrobce v nejvyspělejších oblastech kontinentu, což načas příznivě ovlivnilo zdejší vývoj. Po obnovení dovozu z ostrovů se domácí výrobci s britskou konkurencí vyrovnávali jen obtížně.

Vytvořeno: 28. 3. 2008
Aktualizováno: 28. 3. 2008
Autor: mim

Odkazující hesla: Napoleonovo tažení do Ruska.