žánr

[Francouzština], souborné označení pro skupinu takových uměleckých děl, která se vyznačují určitými společnými znaky, a to zejména kompozičními, tematickými nebo formovými. V literatuře a divadle se principy žánrového členění v průběhu času značně měnily. V typologii žánrů neexistuje přehledná systematizace třídicích hledisek. V praxi je žánrová klasifikace prováděna podle potřeby z mnoha hledisek. Dosud nejpreciznější je třídění žánrů na základě druhového schématu, tj. na žánry lyrické, epické a dramatické, jež potom může pokračovat dále vnitřním členěním na žánry románové, povídkové a jiné. Literárněvědná disciplína zaměřená k problematice literárních druhů a žánrů se nazývá genologie. Viz také druhy literární. Též označení drobných výjevů nebo postav typických pro nějaké vyhraněné životní prostředí a žánrové scény a postavy byly příznačné pro žánrový realismus 2.poloviny 19.století, který směřoval k drobnokresbě detailnímu popisu a k etnografické přesnosti (K. V. Rais, I. Herrmann, L. Stroupežnický). Ve filmu, zejména v souvislosti s rozvojem dramatické tvorby filmové a televizní, vznikly dvě velké žánrové skupiny: žánry kmenové a žánry látkové. Základy žánrů kmenových se vyvinuly ze základní formy dramatu (tragédie, tragikomedie, komedie), žánry látkové jsou určeny specifickým charakterem látek převzatých z literatury (látkové okruhy dobrodružné, pohádkové, historické, fantastické). Další členění například na jednotlivé žánry podle tématu, stylu, formy, místa a času. Podle stylu žánry komediální a groteskní (crazy-komedie, burleska, fraška, satira, parodie), dramatické a tragické (dobrodružný, psychologický, melodramatický), podle tématu lásky a sexu žánry milostné (love story), dle tématu zločinu žánry detektivní, kriminální, gangsterské, špionážní, podle času děje žánr filmu současného a historického, který se dále dělí podle způsobu realizace na film kostýmní, velkofilm, retro-film ap. Podle místa vzniku a děje filmu se rozlišuje například western, podle převažující formální složky například filmy taneční, baletní, hudební (opera, opereta, muzikál, disco-film). – V televizi se vyvinula řada specifických žánrů podle jednotlivých programových typů, například v pořadech publicistických (projev, komentář, recenze, interview, beseda, rozhovor, anketa, publicistické pásmo, fejeton), dokumentaristických (reportáž, medailón), vzdělávacích (přednáška, lekce kúrsu), zábavných (estráda, kabaret, revue, show, soutěže), hudebně dramatických (opera, opereta, muzikál, balet, pantomima), hudebních (koncerty, hudební pořady). Žánry se neustále vyvíjejí, procházejí proměnami v závislosti na nových vyjadřovacích, obsahových a formálních postupech. – V hudbě se žánry dělí na vokální (moteto, madrigal, chanson, píseň), instrumentální (taneční – polka, valčík; figurativní – preludium; přednesové – nokturno, barkarola), vokálně instrumentální (opera, oratorium, kantáta). – Ve výtvarném umění (malířství, grafika, částečně i sochařství) zachycení výjevů každodenního života, které nejsou součástí širšího tematického cyklu, ale pouze ohraničeným momentem děje. Objevuje se již v antice, jako samostatný malířský druh se vyhranil v grafice a malířství l6.století. Významnou etapu tvoří zejména nizozemský realistický žánr 16. a 17.století (selský, vojenský, městský, společenský). V anglickém malířství 18.století a v období realismu měl žánr často sociálně kritický charakter.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 9. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: holandské malířství.