lékařství

Lékařství / Chirurgie

Medicína – vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdraví, předcházet vzniku a šíření nemocí a léčit nemocné. – Začátky lékařství spadají do období prvobytně pospolné společnosti, v níž dochází k prvním pokusům o terapeutické zásahy (uplatňování přirozených léčebných prostředků jako vody, tepla, léčivých rostlin), zastřené praktikami magie a náboženského kultu. Původní empirismus nejstaršího nevědeckého léčení (trepanace lebky doložené z pravěku, praxe ranhojičů) byl ve svých pozitivních momentech narušován vírou v moc nadpřirozených sil, která se stala jedinou tzv. etiologickou proměnnou v chápání nemoci a v její léčbě; nemoc vzniklá nepřízní bohů či démonů byla léčitelskou doménou kněží, kouzelníků a šamanů. Náboženský vliv v pojetí nemoci a terapie se uplatňoval u všech kulturních národů starověku (Egypt, Asýrie, Babylónie, Indie), kromě Číny. – Řecké lékařství se vymanilo z vlivu náboženství v 5.–4.století př.n.l. vznikem světského lékařství, za jehož zakladatele je pokládán řecký lékař Hippokrates; považoval nemoc za přírodní jev, který má poznatelné příčiny a zákonitosti, a kladl vysoké požadavky na vzdělání a morálku lékaře. Poznatky lékařství v období římské říše sepsal Galenos. Jeho lékařské názory byly tradovány po celý středověk, kdy bylo lékařství v Evropě zcela pod vlivem katolické církve. V 9. a 10. století vzniklo lékařství arabské; nejvýznamnějšími představiteli byli Rhazes a Avicenna a jejich spisy ovlivnily i lékařství evropské. Od 12. století se lékařství začalo přednášet i na univerzitách a v Evropě se i přes odpor církve začaly provádět pitvy lidských těl. – Počátky moderního lékařství, podloženého objevy přírodních věd, náleží do doby renesance. Jedním z prvních, kdo v 16. století využíval přírodovědné poznatky, byl německý lékař a chemik Paracelsus. – Moderní anatomii založil vlámský lékař A. Vesalius. Základ novodobé fyziologie dal anglický lékař W. Harvey. Italský lékař J. B. Da Monte (*1498–†1551) začal používat metodu klinického vyučování v lékařství. Zdokonalení mikroskopu nizozemským přírodovědcem A. Leeuwenhoekem umožnilo objevy histologické a epidemiologické. Základy moderní chirurgie a porodnictví položil francouzský lékař A. Paré. – Postupný rozklad feudalismu a vznik kapitalismu se odrazil i v lékařství, které se mohlo stále více opírat o nové poznatky přírodních věd. V této době se stává součástí lékařství i chirurgie, jíž se dříve zabývali lazebníci a bradýři. Významným představitelem novodobé chirurgie byl ruský lékař N. I. Pirogov. K rozvoji klinického lékařství přispěl zejména objev poklepu (L. E. Auenbrugger) a poslechu (R. T. H. Laënnec a jejich propracování českým lékařem J. Škodou. Z vnitřního lékařství a chirurgie se postupně oddělovaly samostatné obory, například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie. – Mikrobiologické objevy (L. Pasteur, R. Koch, I. I. Mečnikov) se staly účinnou zbraní v boji proti infekčním onemocněním. – Nové možnosti diagnostické a terapeutické byly dány fyzikálními i chemickými objevy, například rentgenu a radia. Objevy I. P. Pavlova a jeho učení o jednotě celého organismu řízeného CNS a o vyšší nervové činnosti uvedly na novou cestu fyziologii, neurologii i vnitřní lékařství. – V 1. polovině 20. století se začaly lékařské vědy dělit rychleji na specializované vědní obory; byla rozvíjena experimentální fyziologie, patologie i farmakologie. Součástí mikrobiologie se stala specifická léčba a prevence, teoretická i klinická imunologie a virologie. Významným pokrokem v lékařství byl objev a uplatnění chemoterapie, později léčby antibiotiky, které společně s preventivním očkováním proti infekčním chorobám vytvořily předpoklady k likvidaci mnohých nemocí. – V současné době se lékařství dělí na řadu teoretických oborů, například anatomii, histologii, embryologii, fyziologii, a na řadu oborů klinických, například na vnitřní lékařství, chirurgii, porodnictví. – Lékařství se opírá stále více o prudký rozvoj řady přírodovědních oborů, zejména fyziky, a využívá vyspělou techniku (elektroniku, informatiku) k zpřesnění diagnostiky a terapie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 11. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: arabská filozofie, arabská literatura, biologie, bromid draselný, dávivý vinný kámen, majoránka, parazitologie, věda.