latinskoamerická hudba

Hudba národů Střední a Jižní Ameriky. Vyrostla z tradice hudby indiánské, španělské, portugalské a černošské, v různých zemích převažuje vždy některá složka (indiánská v Bolívii, Peru, Ecuadoru, španělská v Argentině, Uruguayi, Mexiku, afrokubánská a afrobrazilská v karibských státech, Brazílii). K doprovodu lidových písní a městských forem taneční hudby (habanera, argentinské tango, rumba, mambo, cha-cha, bossa nova) slouží různé nástroje, například kytara, bonga a conga (bubny), maracas (dvě tykve naplněné chřestícími oblázky, rumbové koule). V umělé hudbě převládal vliv hudby evropské (španělské), v oblasti operní hudby je zaznamenán vliv italské opery. K rozvoji džezu přispěla zejména hudba kubánská (afrokubánský džez) a některými podněty i brazilská. Národní hudba jednotlivých latinských amerických států vznikala koncem 19. století. Hlavní představitelé: H. Villa-Lobos, A. C. Gomes (Brazílie), A. Williams (Argentina), I. Cervantes (1847 – †1905, Kuba), M. M. Ponce (Mexiko), P. H. Allende (Chile). Viz také argentinská hudba

, brazilská hudba

, chilská hudba

, kubánská hudba

, mexická hudba

, peruánská hudba

.