brazilská hudba

Obsahuje africké prvky (černoši přivážení na práci), menší byl vliv portugalských dobyvatelů, původně indiánská hudba se téměř neprosadila. Typickými formami lidové brazilské hudby jsou písně. Na začátku 20. století se do Evropy rozšířily některé tance (samba). Umělá hudba se rozvíjela zvláště po vyhlášení nezávislosti v roce 1822. Prvním významným skladatelem byl A. C. Gomes. V roce 1857 bylo v Rio de Janeiru otevřeno Divadlo národní opery. Vůdčím zjevem moderní brazilské hudby byl v 1. polovině 20. století H. Villa-Lobos. Z dalších autorů například F. Mignone (*1897, symfonická hudba, opery, balety), C. Guarnieri (*1907), C. Santoro (*1919, spojuje dodekafonü s folklórními vlivy), ze současné generace například J. Antumes (*1942, elektronická hudba). Centry hudebního života jsou Rio de Janeiro a Sáo Paulo.