Kyjevská Rus

Raně feudální státní útvar v 9. až 12. století ve východní Evropě. Vznikla sjednocením východoslovanských kmenů (Poljanů, Radimičů, Krivičů). Jádrem Kyjevské Rusy bylo území při středním toku Dněpru

. Zaujímala rozsáhlé oblasti od přístupů k Baltskému

a Černému moři

, od Karpat po údolí Oky

a horní Volhy

. Hlavním městem byl Kyjev

. Kyjevská Rus byla jedním z největších státních útvarů v tehdejší Evropě. V 10.–11. století (za vlády Igora

, Olgy

, Svjatoslava I. Igoreviče

, Vladimíra I. Svjatoslaviče

a Jaroslava Moudrého

) probíhalo formování feudálního výrobního způsobu, vysokého stupně rozvoje dosáhla řemeslná výroba, zemědělství, dobytkářství i obchodní styky s byzantskou říší, kavkazskými, středoevropskými i západoevropskými oblastmi. Kyjevská Rus vedla úspěšné boje s Chazary a Pečeněgy. V roce 988 nebo 989 bylo za vlády knížete Vladimíra I. Svjatoslaviče

přijato křesťanství byzantského ritu a jako státní náboženství sehrálo významnou roli při upevňování feudálního řádu a vedlo i ke vzniku řady literárních, uměleckých a architektonických památek. Na území Kyjevské rusy se konstituovala raně ruská národnost jako základ pro formování ruské, ukrajinské a běloruské národnosti. Vláda synů a vnuků knížete Jaroslava Moudrého

byla již charakterizována prvními příznaky rozpadu. Množila se lidová povstání (1068, 1113). Pokračující feudální rozdrobenost i stupňující se útoky Polovců vedly v roce 1132 k rozpadu Kyjevské Rusy na řadu samostatných knížectví (novgorodské, rostovsko-suzdalské, muromsko-rjazaňské, kyjevské, haličské).