Jozef Kazimierz Hofmann

*20.1.1876 – †16.2.1957, americký klavírista, pedagog, skladatel a vynálezce polského

původu. Všestranná geniální osobnost a především pravý klávesový tygr patřící mezi největší titány v historii klavírní hry. Narodil se v Podgorze blízko Krakówa, jeho otec byl dirigent a profesor na varšavské konzervatoři a matka zpěvačka. Jozef začal s hrou na klavír

ve čtyřech letech a okamžitě bylo zřejmé, že je super zázračným dítětem. Od pěti let veřejně vystupoval a v devíti letech podnikl turné po Evropě vyvolávaje jednu senzaci za druhou. Během svého prvního turné v USA v roce 1887, jenž vzbudilo nevýslovné nadšení a kdy vystoupil během deseti týdnů více než padesátkrát, zasáhla Společnost na ochranu dětí a obvinila Jozefova otce, že svého syna zneužívá. Zbývající koncerty musely být zrušeny, ale objevil se mecenáš, který poskytl otci 50 000 dolarů s podmínkou, že Jozef nebude veřejně vystupovat do svých osmnácti let. Peníze byly přijaty a dříve než Jozef s otcem zamířil do Evropy, vytvořil roku 1888 pro Edisona

několik nahrávek, čímž se stal prvním zvukově zaznamenaným hudebníkem v historii. Hofmann poté v Berlíně pokračoval ve studiích, jeho učiteli byli Moritz Moszkowski a v letech 1892–94 věhlasný Anton Rubinštejn

. V roce 1894 se Hofmann koncertem v Hamburgu vrátil na hudební scénu a odstartoval svou „novou“ kariéru

. Následovala četná turné v Evropě a v USA a Hofmannova sláva a reputace rapidně rostla. Na vrcholu kariéry byl považován za bezkonkurenčního klavíristy uctívaného kritikou, obecenstvem i kolegy. Sergej Rachmaninov

jej nazval největším pianistou na světě a věnoval mu svůj třetí klavírní koncert. Od počátku první světové války žil Hofmann v USA a roku 1926 získal americké občanství. Stal se v témž roce ředitelem Curtis Institute of Music, významného vzdělávacího ústavu ve Filadelfii. V pozdějších letech musel Hofmann čelit různým problémům v soukromém životě, například manželským konfliktům a alkoholismu

, což nemálo přispělo k úpadku jeho kariéry. Ve třicátých letech byl zastíněn novou vlnou virtuosů, především Vladimirem Horowitzem

. Hofmann postupně omezoval koncertní aktivity a naposledy před publikem hrál roku 1942 v New Yorku. Ačkoliv nevytvořil mnoho nahrávek, jeho fenomenální nesrovnatelná hra zůstane nezapomenutelná. Hofmann disponoval jednou z nejlepších klavírních

technik v dějinách, generoval křišťálově průzračný tón, kromě jiného perfektně ovládl mohutný rozsah dynamiky a témbru

. Jeho styl lze dále charakterizovat jako energický, vitální, vznešený a oduševnělý. Proslul zejména interpretací děl Beethovena

, Chopina

, Schumanna

a Liszta

. Hofmann také například komponoval pod pseudonymem Michel Dvorsky, psal knihy a vynalézal. Zaregistroval si zhruba 70 patentů, podílel se na zdokonalení gramofonu

a vynalezl mimo jiné stěrač a tlumič u automobilu.