hudba témbru

Hudba

Hudba, v níž určujícím prvkem je zvukovost. Patří mezi charakteristické směry kompoziční práce po roce 1950. Zatímco dříve byly formotvornými složkami hudby melodie, harmonie a rytmus a barva zůstávala většinou jen průvodním jevem, v hudbě témbru se barevná složka stává rovnocennou s ostatními a může je i nahradit. Pro hudbu témbru je rozhodující poloha zvukových komplexů, nástrojové obsazení, barevný význam sledu intervalů, složení zvukového spektra tónu. Důsledkem bylo rozšíření hudebního materiálu o zvuky a šumy. Hudba témbru se uplatňuje zvláště v rámci konkrétní a elektronické hudby, avšak takto zaměřené úseky skladeb lze najít i v hudbě komponované pro tradiční nástroje (K. Penderecki).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jozef Kazimierz Hofmann.