Josef II. z rodu habsbursko-lotrinského

Biografie / Panovníci českých zemí / Šlechta

*13.3.1741 – †20.2.1790, z rodu habsbursko-lotrinského, od roku 1780 český a uherský král, od roku 1765 římskoněmecký císař a spoluvladař své matky Marie Terezie. Hlavní představitel osvícenského absolutismu a rakouského centralismu. V upevnění mezinárodních pozic monarchie nebyl příliš úspěšný, v českých zemích ale uskutečnil četné pokrokové reformy. Omezil moc katolické církve, rušil kláštery, podporoval rozvoj světských škol, zakládal manufaktury. Roku 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci. Patent berní a urbariální (1789), nařizující mimo jiné přeměnu robotních povinností poddaných v peněžní dávky, nevstoupil po jeho smrti v platnost. S centralistickym úsilím jeho vlády šla ruku v ruce germanizace, omezující rozvoj českého národního života. O pokračování v politice Josefa II. se pokusil za své krátké vlády i jeho následník a bratr Leopold II.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 12. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Constitutio criminalis Theresiana, dvorský soud, František Josef Kinský, generální seminář, germanizace, Johann Christoph von Bartenstein, József Chrisostom Hajnóczy, kancionál, Karel Theodor, Leopold II., loan Oargä Closca, Mariazell, Marie Antoinetta, Marie Terezie, nevolnictví, osvícenský absolutismus, osvícenství, rakousko-rusko-turecká válka 1787–1792, Sázavský klášter, stavovská desideria, svobodné zednářství, tajná rada, toleranční patent, Velký Blaník.