Jan Žižka z Trocnova

Biografie / Politologie / Vojenství

*kolem 1360 – †11.10.1424, český husitský vojevůdce a politik, v lidové tradici nejvýznamější osobnost husitské revoluce. Pocházel z jihočeského Trocnova, kde vlastnil malý zemanský dvorec. Poprvé doložen na listině ze dne 3.4.1378 (Johannes dictus Zizka de Trucznow – Jan řečený Žižka z Trocnova). Do roku 1400 byl dvakrát ženat. Před rokem 1400 definitivně opustil Trocnov. Opět doložen až roku 1409 v záznamech Popravčí knihy pánů z Rožmberka a v obdobných tzv. jihlavských hrdelních zápisech. Žižka z Trocnova zde vystupuje jako odbojník (lapka), člen družiny Matěje Vůdce, jež vedla drobnou válku proti některým jihočeským feudálům a králům moravským Budějovicím. V červenci 1409 král Václav IV. Žižkovy činy amnestoval, podobně jako budějovická moravská rada. Roku 1410 pomáhal Žižka spolu s mnoha dalšími Čechy a Moravany polsko-litevským vojskům v boji proti řádu německých rytířů, předpokládá se jeho účast v bitvě u Grunwaldu. Po návratu do Čech se stal služebníkem královského dvora, roku 1414 se uvádí ve funkci portulanus regis (vrátný krále). Roku 1416 je doložena jeho slepota na jedno oko. Pozdní tradice o jeho účasti v bitvě u Azincourtu v roce 1415 a v boji proti Turkům před rokem 1419 nejsou věrohodné. V Praze se Žižka z Trocnova seznámil s učením Jana Husa. Dne 30.7.1419 byl přítomen 1. pražské defenestraci, 25.10. se připojil k oddílům, které obsadily Vyšehrad, koncem podzimu odešel do Plzně. Začátkem roku 1420 se situace plzeňských husitů stala ve městě neudržitelnou, na základě dohody opustili 23.3.1420 v počtu asi 400 osob (mužů i žen) město, aby se přesunuli na nově založený Tábor. Cestou byli napadeni dne 25.4.1420 u Sudoměře rytířským oddílem, který díky Žižkovým zkušenostem porazili. Po příchodu do Tábora byl Žižka z Trocnova zvolen za jednoho ze čtyř hejtmanů. V noci z 5. na 6.4. dobyl Mladou Vožici, kde se zmocnil četných koní a výzbroje. Na základě této akce byla Žižkou zformována samostatná husitská jízda. Jeho vojenská prestiž dále stoupla po porážce Zikmundova vojska dne 14.7.1420 na hoře Vítkově, kde Žižka z Trocnova osobně velel. Během podzimní ofenzívy v roce 1420, v níž se definitivně dotvářelo Žižkovo polní vojsko a byly položeny základy mocenské sféry vlivu Tábora, byla dobyta či obsazena řada míst v jižních a jihozápadních Čechách. Po smrti Mikuláše z Husi a Pístného v prosinci roku 1420 se Žižka z Trocnova stal prvním táborským hejtmanem. Jako přední činitel husitské revoluce zastával politiku husitského středu, obhajoval program čtyř pražských artikulů a usiloval o stmelení všech husitských proudů. Vystupoval tvrdě proti odpůrcům ve vlastních řadách. V dubnu roku 1421 nechal rozehnat ležení pikartů, nejradikálnější táborské sekty, jejíž členové asi koncem roku 1420 odešli z Tábora a usadili se v podhradí dobytého hradu Příběnic a v okolních lesích. Skupiny sektářů v oblasti Nežárky (adamitů) byly Žižkovými oddíly zlikvidovány v říjnu roku 1421 u Hamru (obec Val v okrese Tábor). V květnu roku 1421 se Žižka zmocnil opevněného místa na vrchu u Třebušína (okres Litoměřice), kde vybudoval hrad Kalich, podle kterého přijal nový predikát (doložen od ledna 1422). V červnu 1421 byl zvolen na sněmu v Čáslavi do dvacetičlenné zemské vlády. Kolem poloviny června 1421 při dobývání hradu Rábí utrpěl zranění druhého oka a oslepl úplně. Přesto se záhy účastnil v čele svého vojska řady tažení a bitev. V září 1421 vítězně prorazil obklíčení panskými oddíly na hoře Vladař u Žlutic, začátkem ledna 1422 zvítězil nad Zikmundovým uherským vojskem u Habrů. V této době byl pasován na rytíře. V květnu 1422 uznal za zemského správce Zikmunda Korybutoviče, zachovával však k němu vyčkávací postoj. V průběhu roku 1422 vzrůstalo napětí mezi Táborem a Žižkou, který 1423 odešel do východních Čech. Dne 7.4.1423 svolal Žižka sjezd svých stoupenců do Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Z něho vzešly impulsy k založení východočeského husitského bratrstva, zvaného Menší či Nový Tábor (nahrazovalo v té době již silně uvolněný orebský svaz). Vojenskoorganizačním a ideologickým programem a normou nového bratrstva se stal Žižkův vojenský řád. Dne 20.4.1423 zvítězil Žižka nad panskými oddíly u Hořic. Dne 4.8.1423 došlo k první bitvě mezi husity u Strauchova dvora v blízkosti Hradce Králové. Žižka v ní porazil kališnické vojsko Diviše Bořka z Miletína. V 1. polovině roku 1424 vznikla proti Žižkovi koalice katolické a kališnické šlechty a pražanů. Žizka se po obtížném ústupu zastavil u Malešova, kde 7.7. vojsko svých odpůrců rozdrtil. V září 1424 upustil od chystaného pokoření Prahy a uzavřel na Špitálském poli mír, který znamenal vrchol Žižkovy moci a vlivu v Čechách. Vytvořil širokou husitskou koalici, která měla ovládnout Moravu. Na společné výpravě husitských vojsk na Moravu zemřel při obléhání Přibyslavi. Jeho tělo bylo pochováno v Hradci Králové v kostele svatého Ducha (podle nepotvrzené tradice byly později Žižkovy ostatky přeneseny do Čáslavi). Na znamení smutku přijali příslušníci Žižkova východočeského bratrstva jméno sirotci.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Ambrož Hradecký, Břeněk Švihovský z Dolan, Diviš Bořek z Miletínka, Hořice, husitské městské svazy, Jan Roháč z Dubé, Kalich, Markolt ze Zbraslavic, orebité, Petr Kániš, Praha, pražané , Prokop Malý, sirotci, Špitálské pole, Trocnov, Viktorin Boček z Kunštátu, Vladař, z Trocnova.