irácko-íránská válka

Ozbrojený konflikt mezi Irákem a Íránem (1980–1988). Příčin války bylo několik – pohraniční spory, náboženské neshody (Írán je šíitský

, zatímco Irák sunnitský

), snaha Iráku o významnější postavení v oblasti. Irácký prezident Saddám Husajn

také počítal s oslabením íránské armády způsobeným islámskou revolucí a změnou režimu v Íránu. V roce 1980 Husajn na oplátku za pomoc, kterou Írán poskytl kurdské menšině bojující za nezávislost na Iráku, vypověděl pohraniční smlouvu z roku 1975 (podle ní Írán získal území severně od vodní cesty Šatt al-Arab). 22.9.1980 irácká armáda zahájila mohutnou ofenzívu s cílem získat tuto spornou oblast (a tím přístup k Perskému zálivu), íránskou provincii Chúzestán bohatou na ropu a ostrovy v Hormuzském průlivu (anektované Íránem roku 1971). Počáteční irácký útok byl úspěšný, Íránci však postupně situaci konsolidovali a na frontu přišli dobrovolníci a záložníci. Nastala patová situace podobná zákopovým bojům první světové války. Na jaře 1982 íránská protiofenzíva vytlačila Iráčany z dobytých území. Stupňovaly se i boje ve vzduchu a bombardování civilních objektů (tzv. válka měst). Následovalo několik íránských ofenzív, které kvůli nízké úrovni branců nebyly příliš úspěšné. Až počátkem roku 1984 útok ve směru Bagdád-Basra způsobil Iráčanům takové ztráty, že Husajn nechal použít proti nepříteli chemické zbraně. V této době vypukla také tzv. válka tankerů – útoky obou stran na lodě různých zemí dopravující ropu z Perského zálivu. USA a další státy odpověděly vysláním námořních eskort. Pokračovaly také íránské ofenzívy a válka měst. Na obou stranách se však začalo projevovat vyčerpání, obrovská nákladnost války i vysoké ztráty. V květnu 1987 irácké letadlo zřejmě omylem zasáhlo raketou americkou fregatu Stark, v červenci 1988 americký křižník Vincennes po chybném vyhodnocení radarového obrazu sestřelil íránské civilní letadlo. V létě 1988 se OSN podařilo zprostředkovat jednání, 20.8. bylo uzavřeno příměří. Během konfliktu zahynulo asi 1,5 milionu lidí.