indické výtvarné umění

Výtvarné umění

Začátek indického výtvarného umění souvisí s rozvojem neolitických kultur v údolí Indu (Harappa, 2. tisíciletí př.n.l.), charakteristických plánovaným urbanismem, malovanou keramikou, drobnou glyptikou (pečetě, amulety) a plastikou (tanečnice z Mohendžodara), od 2. poloviny 1. tisíciletí se indické výtvarné umění vyvíjelo jako náboženské umění různých poloh od smyslového antropomorfismu hinduistických kultů po spirituální představy buddhistického umění. I začátky monumentálního umění jsou spjaty s buddhismem (dynastie Maurjů, Ašóka), s centry měst a paláci perského typu (Pátaliputra), buddhistickými kultovními centry s chrámy (Bhárhút) s bohatou reliéfní, ornamentální a figurální výzdobou. V 1. tisíciletí se rozvíjelo gandhárské umění, reagující na helénisticko-římské podněty, které se s uměleckým centrem v Mathuře podílely na vývoji typu vyobrazení Buddhy a bódhisattvů (Amarávatí), nástěnné malby s výjevy z Buddhova života ve skalním chrámu v Adžantě, současně byla formulována i hinduistická a džinistická ikonografie. Za guptovské dynastie ve 4.–8. století byly již zformulovány základní estetické a ikonografické normy (klasické období indického výtvarného umění ), typy profánní i sakrální architektury (stúp, čaitja, vihára, tórana) i kanonické typy indické plastiky, budovaly se rozsáhlé chrámy, vyjadřující a symbolizující komplex kosmologických představ uspořádání universa (monolitické skalní chrámy v Elóře a Mahá balípuram) a pojaté jako sochařsky formulovaný architektonický komplex, rozvíjela se nástěnná malba i iluminace. V 10. století v jižní Indii dosáhly vrcholu čólské bronzy a rozvíjel se jako architektonický typ chrám s gópurami (stupňovitými věžemi nad branami, Šrírangam). Koncem 12. století nástup islámu zvláště v severozápadní Indii znamenal rozvoj nových typů architektury (mešity, paláce, náhrobky – Ágra, Tádž-Mahal, Gólkonda) a pod perským vlivem dvorského umění, zejména miniatur s mytologickými náměty (zejména za Mughalů v 16.–17. století), umění spojujícího indické a islámské prvky. Od 17. století se uplatňoval v architektuře zejména měst a administrativních budov anglického klasicismus (v Kalkatě roku 1797 katedrála Saint John a roku 1802 vládní palác, v Bombaji roku 1835 radnice, v Madrásu pevnostní stavby, paláce provinčních vládců), v 19. století pak historické styly (neogotická univerzita v Bombaji), souběžně od 2. poloviny 19. století rozvoj architektury vycházející z domácích tradic a odrážející v souvislosti s bojem za nezávislost zájem o vlastní kulturní tradice (Lord Curzon Museum v Madrásu, Prince of Wales Museum v Bombaji), poslední etapou tohoto vývoje je v letech 1911–1930 výstavba New Delhi. V 19. století jsou zakládány státní umělecké školy pod evropským vlivem (Madrás, Kalkata, Bombaj), které jednak rozvíjejí domácí, zejména umělecké řemeslné tradice, jednak uvádějí do indického umění západní akademické stylové okruhy i techniky (olejomalba). Koncem 19. století vznikají malířská centra obracející se k vrcholným obdobím indického malířství (mughalské, rádžputské) i k umění čínského a japonského, projevující se pokusem o syntézu národně uměleckého romantického sentimentálního charakteru. Architektura ve 30. letech a zejména od 60. let uplatňuje moderní směry (Le Corbusier) při výstavbě nových administrativních center v Bhuvanéšvaru, Čandígarhu a Ahmadábádu, v individuální a městské výstavbě se více uplatňují tradiční formy a materiály. V malířství a uměleckém řemesle se výrazně projevuje tradicionalistické hnutí za oživení tradičních forem, materiálů a techniky (miniatura), příklon k domácím tématům (venkovské žánry, mytologie), souběžně se vyvíjí proud moderního indického výtvarného umění, usilující pod vlivem realismu o tvůrčí syntézu evropských podnětů a specifik indického umění i o organické spojení kulturních tradic se společenskými funkcemi současného umění, malířství si zachovává indický kolorit, evropské techniky se uplatňují zejména v portrétu (olejomalba), rozvíjí se grafika, v plastice spjaté s architekturou dominují západoevropské a americké směry.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: gandhárské výtvarné umění, indonéské výtvarné umění, islámské výtvarné umění, směr umělecký, šrílanské výtvarné umění.