Gerolamo Cardano

*24.9.1501 (Pavia) – †21.9.1576 (Řím), také Girolamo nebo Geronimo, latinsky Hieronymus Cardanus (Mediolanensis), italský renesanční polyhistor

, vlivný matematik své doby, přírodovědec, lékař, astrolog, astronom, hazardní hráč aj. Narodil se jako nemanželské dítě matematicky nadaného právníka Fazia Cardana, blízkého přítele Leonarda da Vinci

. Proti vůli otce nastoupil na studium medicíny na univerzitě v Pavii. Kvůli italské válce 1521–1526 byla však univerzita uzavřena a tak studia dokončil v roce 1525 na univerzitě v Padui. Protože hned nezískal licenci k praxi ve velkém městě, praktikoval jako lékař v městečku Saccolongo, asi 45 km západně od Benátek. Díky několika šlechticům získal později místo učitele matematiky. Věnoval se tak medicíně i matematice současně. Matematika ho zaujala natolik, že se jí zabýval i nadále, byť už ji k obživě nepotřeboval. Byl prvním matematikem, který systematicky používal záporná čísla. Zabýval se řešením soustav rovnic 3. a 4. stupně a výsledkem jeho práce jsou tzv. Cardanovy vzorce

. V roce 1545 publikoval první latinsky psanou knihu o algebře – Velké dílo (Ars Magna, 1545). Zabýval se také teorií pravděpodobnosti, kterou prakticky testoval při hazardních hrách, kde mu dávala jistou výhodu a popsal ji ve 40 let vznikajícím díle – Kniha o hře v kostky (Liber de Ludo Aleae, 1564). Zabýval se také řadou mechanizmů, mimo jiné navrhnul olejovou lampu s automatickým doplňováním oleje nebo kódový zámek. V mechanice aplikoval své výzkumy hypocykloid

a byť nebyl jeho objevitelem, poprvé popsal stabilizovaný závěs, dnes známý jako Kardanův závěs

 (také pod anglickým označením gimbal). Zkoumal také křížový hřídel, později po něm nazvaný Kardanův hřídel nebo také Kardanův kloub

 a asi v roce 1548 jeden navrhnul pro kočár císaře Karla V.

 Vymyslel šifrovací systém, později po něm nazvaný jako Kardanova mřížka (1550). Byl znám v celé Evropě jako vynikající lékař. Zkoumal tyfus, tuberkulózu, astma a pohlavní choroby. Je autorem prvního klinického popisu tyfu a jako první rozlišoval mezi syfilidou a kapavkou. Popsal jak by měla vypadat sanatoria pro léčbu astmatu a tuberkulózy, tři staletí před jejich vznikem. K jeho pacientům patřila řada významných osobností ze Skotska, Anglie, Francie a Itálie, mimo jiné arcibiskup ze St. Andrews a představený benediktýnů z Milána. Zastával názor, že použití léků dává smysl teprve po důkladném vyšetření pacienta. V léčbě používal diety, fyzioterapii a psychologické působení. Ve filozofických spisech se vyjadřuje k analýze dialektiky

 a přijímá Aristotelovo učení, ve své přírodní filozofii se snaží sjednotit svět, nebe, zem a myšlenkový svět v jeden celek. V jednom svém díle se zabývá srovnáním křesťanského, židovského a muslimského náboženství. Svůj život zachytil v autobiografii De Vita propria (1576).