epos

[Řečtina], rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým dějem a zálibou v epizodách, zobrazující zpravidla války a hrdinské činy. Prototypem je starověký hrdinský epos, založený na bájesloví a mající neznámého, popřípadě mytického původce (sumerský Epos o Gilgamešovi, řecký Ilias a Odyssea, indické eposy Mahábhárata a Rámájana). Jeho přímým pokračováním je hrdinský epos středověký (španělský Píseň o Cidovi, francouzský Píseň o Rolandovi, německý Píseň o Nibelunzích, ruské byliny, jihoslovanské junácké písně). Původní lidový epos je napodobován umělým, jehož autoři žijí v odlišném světě, než jaký chtějí vyobrazit. Dvorský epos vypráví o životě vysoké šlechty 12. a 13. století (cyklus Chrétiena de Troyes, Alexandreis). Epos duchovní vychází z náboženských námětů a idejí (Dante: Božská komedie, J. Milton: Ztracený řád). Epos romantický, vnáší do eposu fantastické, emocionální a ironické prvky (J. G. Byron: Don Juan, K. H. Mácha: Máj). V novověké literární význam eposu poklesl, zvláště s rozvojem románu, kde vznikají epopeje, podávající mnohovrstevný vývojový obrat dané epochy i s významnými událostmi a množstvím postav.