epitaf

[Řečtina] původně v antice pronášená pohřební řeč nad padlými nebo náhrobní nápis v několika epigramatických

verších. Epitaf znikl v Řecku, rozšířil se hlavně u Římanů (například Sit tibi terra levis – Budiž ti země lehká). Později nabyl epitaf spíše významu básnicky vyjádřené závěti. Od středověku reliéfní nebo malovaná kamenná i kovová deska zasazovaná do zdi kostela na paměť zemřelého, který je obvykle zobrazen klečící. Označuje-li hrob, je formou náhrobku.