epigram

Poezie

[Řečtina], krátká reflexívní, didaktická, v novověké literatuře častěji satirická báseň, lapidárně vyslovující adresnou myšlenku, obvykle složená ze dvou částí – expozice a pointy. Původně v antice byl epigram skutečný dvouveršový nápis věcného obsahu, umístěný na hrobě, budově, pomníku nebo daru. Podle určení se epigramy rozlišovaly na náhrobní, dedikační a čestné (chvalořečící zasloužilým jedincům). Pestřejší tematiku má epigram literární – občanský život, umění, církev, politiku, lásku, národ ap. K nejvýznamnějším klas. epigramatikům patří Simonides a Říman M. V. Martialis; v české poezii F. L. Čelakovský, J. Kollár a K. Havlíček.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 3. 2003
Autor: -red-

Odkazující hesla: alexandrijská poezie, černý humor, emblém, epitaf, Erinna, Janus Pannonius, Quintus Ennius, římská literatura, satira, Simónidés z Keu, Stanislaw Jerzy Lec.