embryologie

Nauka o zárodečném vývoji mnohobuněčných organismů V širším smyslu vývojová biologie, která studuje celou ontogenezi

organismu od oplození do jeho zániku. Zahrnuje tedy i problematiku rozmnožování a diferenciace buňky

, tvorby pohlavních buněk, procesů růstu, pohlavního a nepohlavního rozmnožování, larválního vývoje, otázky regenerace a stárnutí V užším smyslu nauka o zárodečném vývoji (embryogenezi

). Embryologie je jedním ze základních biologických oborů, má úzký vztah k cytologii

, histologii

, morfologii

a genetice. Řeší i obecné otázky evoluce

a fylogeneze

. Hlavní směry: embryologie popisná, srovnávací, experimentální, chemická, molekulární a imunoembryologie. Hlavní rozvoj embryologie nastal koncem 18. a v 19. století. Na rozvoji embryologie se podíleli zejména K. F. Wolff, K. E. von Baer

, A. O. Kovalevskij

, W. Roux

, D. P. Filatov, H. Driesch

, T. H. Morgan

, H. Spemann

, u nás J. E. Purkyně

, F. Vejdovský

, J. Florian

, F. K. Studnička

, Z. Frankenberger

a I. Stanek. Poznatky embryologie se uplatňují především v lékařství (při studiu vývoje lidského zárodku a plodu) a v zootechnice, například při chovu skotu, drůbeže a ryb. Spolu s molekulární biologií je metodika embryologie základem umožňujícím ovlivňovat vlastnosti potomstva, například metodou kultivace embrya mimo matku, přenosem embrya mezi matkami a genové manipulace aj.