buddhistická literatura

Literatura

Soubor textů obsahujících výklad Buddhovy nauky a literárních památek myšlenkově inspirovaných buddhismem. Nejuceleněji původní buddhistickou věrouku shrnuje kánon v jazyce páli, sepsaný v I. století př.n.l. na Cejloně, starší zlomky písem se zachovaly též v sanskrtu, v prákrtu gandhárí a v tzv. hybridním sanskrtu. Pálijský kánon zvaný Tripitaka (Trojí koš) se dělí na tři části, z nichž nejdůležitější je Suttapitaka (Koš kázání): obsahuje kázání a výroky připisované Buddhovi, náboženské hymny buddhistických mnichů a mnišek Théragáthá, Thérígáthá, veršovanou sbírku mravoučných průpovědí Dhammapada (Slova učení, český překlad 1946), příběhy o dřívějších Buddhových zrozeních (džátaky) a další texty různorodého obsahu i literární hodnoty. Souhrn pravidel určujících chování příslušníků mnišské obce představuje Vinajapitaka (Koš řádové disciplíny), obsahující rovněž stručné dějiny řádu a zlomky starých legend z Buddhova života. Abhidhammapitaka (Koš vyššího učení) dále rozvádí hlavně buddhistické zásady, podává definice jednotlivých pojmů a kategorií, zejména se soustřeďuje na objasnění psychických jevů, morálních vlastností a podmínek dosažení osvobozujícího poznání. Z nekanonických pálijských spisů se těší značné autoritě Milinda paňha (Otázky Milindovy, asi 1. století ), Buddhaghóšovy komentáře ke kanonickým textům (5. století), stejně jako cejlonské kroniky Dípavansa a Mahávansa (Ostrovní a Velký letopis, 4. až 6. století). K nejstarším sanskrtským dílům hínajánového (jižního) směru buddhismu patří Mahávastu (Kniha velkých událostí), sbírka legendárních příběhů rozmanitého stáří (2. století př.n.l. – 4. století n.l.) o různých Buddhových vtěleních. Rovněž mahájánová (tzv. severní) škola vytvořila rozsáhlou literaturu v sanskrtu, její nejposvátnější text představuje Lalitavistara (Obšírné vylíčení životní hry, 3. století), pohádkový Buddhův životopis. Literárními hodnotami mezi mahájánovými spisy vyniká zvláště Saddharmapundaríka (Lotos pravého učení, 3. století), ukazující Buddhu jako nejvyšší bytost, jejíž milost přináší lidstvu vysvobození. Myšlenkově bohatá je skupina děl označovaných společným jménem Pradžňápáramitá (Dokonalost moudrostí), na něž navazují výklady Nágárdžunovy (2. století), Asangovy (4. století), Vasubandhuovy (5. století ), Šántidévovy (7. století) a dalších mahájánových myslitelů. S postupným šířením buddhismu za hranice Indie vznikala bohatá překladová i původní buddhistická literatura též v zemích jihovýchodní Asie, v Tibetu, Číně, Koreji a Japonsku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 11. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: japonské výtvarné umění, Mahávastu.