belgické výtvarné umění

Výtvarné umění

Do konce 18. století se výtvarné umění v Belgii i Nizozemsku vyvíjelo současně. V 19. století se formovalo samostatné belgické výtvarné umění pod vlivem romantismu. Po revoluci roku 1830 převládl realismus s tendencí k řešení sociálních otázek a vrcholící v díle C. Meuniera, který námětově těžil z hornictví a průmyslu prostředí a venkova. V belgické výtvarné umění 20. století dominuje formálně-stylistické novátorství (G. de Smet), surrealistické (P. Delvaux, R. Magritte), abstraktní umění. Subjektivní přehodnocení národních tradic se odrazilo v monumentální malbě Permekově, v impulzivnosti obrazů a soch R. Wouterse. Principy sociálního realismu, život pracujících a městské chudiny se odrazily v mnohostranné tvorbě F. Masereela, v obrazech P. Pauluse a dalších. V současné době dominují domácí směry navazující na J. Ensora a tradiční vlámský expresionismus Permekových žáků. V architektuře 20. století dominoval funkcionalismus (H. van de Velde, přestavba centra Bruselu), projevil se vliv neoklasicismu. Po roku 1945 belgická architektura byla zaměřena na výstavbu nových sídlišť se společenskými centry, na stavbu průmyslových, společenských a administrativních budov.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 3. 2007
Autor: -red-