arcibiskupství

[Němčina < řečtina], v katolické církvi obvod (provincie), podléhající pravomoci arcibiskupa

. Je členěn na menší okrsky – biskupství

, řízené ve správním a kanonickoprávním smyslu biskupem

. Provincie vznikaly od 2. poloviny 2. století n.l. ve východořímské říši (od 5.–6. století patriarcháty), později (v 6. až 7. století) i na západě. Ve střední Evropě nejvýznamnější byla arcibiskupství porýnská (Kolín nad Rýnem, Trevír a Mohuč), jejichž provinciím náleželo v 8.–10.st, území mezi Rýnem, Odrou a Dunajem. V 8.–9. století byla založena arcibiskupství v Salcburku a v Sirmiu (Sriem). Na začátku 11. století vznikla arcibiskupství v Hnězdně a Ostřihomi. Čechy od 9. století příslušely k řezenskému biskupství, tj. k salcburskému arcibiskupství. V 10. století bylo nově zřízené pražské biskupství včleněno do mohučské provincie. Pražskému arcibiskupství (založeno 1344) podléhalo biskupství v Olomouci (založeno 1063) a Litomyšli (založeno 1344). Po zřízení arcibiskupství v Olomouci (roku 1777) došlo k územnímu rozdělení dosud existujících biskupství v Čechách a na Moravě. Na Slovensku zřízeno v roce 1978 arcibiskupství v Trnavě. Do té doby slovenská biskupství formálně příslušela k ostřihomské provincii.