biskupství

[Němčina < latina < řečtina], diecéze – původně správní a církevní obvod v právní působnosti biskupa v římskokatolické, řeckokatolické, starokatolické, pravoslavné a v některých protestantských církvích, například v anglikánské církvi, Československé církvi husitské. Od 19. století označení církevních obvodů. V Čechách zřízeno první biskupství v Praze (roku 973), v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství a české metropoli podřízeno biskupství olomoucké (od roku 1063) a nově zřízené biskupství v Litomyšli (roku 1344). K prohloubení katolické církevní organizace došlo v období protireformace, kdy bylo v pražské metropoli zřízeno biskupství litoměřické (roku 1655) a biskupství v Hradci Králové (v roce 1664). Roku 1785 bylo zřízeno biskupství v Č. Budějovicích. Krátce předtím (v roce 1775) se stala i Olomouc moravskou metropolí a jí bylo podřízeno nově zřízené (v roce 1777) biskupství v Brně. Na Slovensku bylo nejstarší biskupství v Nitře (od 9. století), které bylo součástí velkomoravské církevní organizace. Po začlenění slovenského území do uherského státu byla Nitra v 11. století podřízena arcibiskupství v Ostřihomi, obdobně pak i později založené biskupství v Banské Bystrici, Rožňavě, na Spiši (roku 1776) a v Košicích (v roce 1804). Od roku 1978 příslušejí slovenská biskupství správně k arcibiskupství v Trnavě.