Wilhelm Windelband

*11.5.1848 – †22.10.1915, německý filozof, hlavní představitel bádenské školy novokantovství

, žák H.Lotzeho

. Zabýval se dějinami filozofie starověku a novověku, filozofický vývoj podle něho směřuje ke kantovství. Windelband se pokusil odstranit z Kantova učení „věc o sobě“ (Ding an sich), a tím se snažil vyhnout kantovskému dualismu

. Filozofii chápal jako obecnou vědu o hodnotách. Zdůrazňoval prvenství praktického rozumu proti teoretickému. Filozofie jako normativní učení je pak podle něho v protikladu proti experimentálním vědám. Hodnoty (logické, etické, estetické, náboženské) chápal jako apriorní, transcendentní, obecně platné. Cílem historického procesu je sebeurčení lidstva v souladu s etickým ideálem: tak Windelband redukoval sociální otázky na etické. Estetické hodnoty stojí výše, neboli jsou prosty vůle a zájmů. Dualismus světa skutečnosti a světa hodnot podle Windelbanda ukazuje omezenost lidského poznání a vede člověka k náboženským hodnotám. Přírodní vědy se podle Windelbanda zabývají obecným a zákonitým, zatímco historické vědy jedinečným a neopakovatelným. Zákonitost proto nepatří do historiografie, nahrazuje ji vztah k hodnotám. Hlavní dílo: Novověká filozofie.