ironie

[Řečtina], způsob vyjádření posměchu, zpravidla užitím slov v opačném významu. Sokratovská ironie byla metodou, jak stavěním se nevědomým dospět v dialogu k lepšímu poznání. Osvícenská ironie se vysmívala feudální a klerikální ideologii (Voltaire). Romantická ironie rozehrávala protiklady v rámci zdánlivě autonomního subjektu. Ironií se rovněž nazývá něco, co působí jako výsměch (ironie osudu). Kdo často rád ironizuje je nazýván ironik.