Vladimír Boudník

Biografie / Výtvarné umění

*17.3.1924 – †5.12.1968 (sebevražda), český grafik. Vyučen nástrojařem, za války totálně nasazen do Německa. Poté studoval na Státní grafické škole. Jeho aktivní a strukturální grafika z 2. poloviny 50. let předznamenala proud abstrakce v českém výtvarném umění. Spontánnímu grafickému projevu předcházely expresivní figurální kompozice. V letech 1949 a 1951 formuloval tři manifesty explosionalismu, směru, který sám založil. Až do poloviny 50. let svá provolání demonstroval na oprýskaných zdech pražských ulic, poznává Mikuláše Medka, sbližuje se s Bohumilem Hrabalem. Pracoval v ČKD Vysočany, zpočátku v propagaci, později jako nástrojař, nakonec dílenský rýsovač. Zde také nachází materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takhle vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu. Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločar kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy. Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti. Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Boudníkovým blízkým přítelem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, se kterým se setkal na brigádě v kladenské Poldovce. K Hrabalovi se dokonce na čas nastěhoval do jeho bytu v ulici Na Hrázi v Praze v Libni. Ten z něj učinil nezapomenutelnou postavu svých próz. Ve filmu Perlička na dně, natočeném podle Hrabalových povídek v roce 1966, si dvoumetrový habán Vladimírek zahrál dokonce sám sebe. V prosinci roku 1968 ukončil svůj život, když se oběsil na klice u dveří. Chtěl, a to zdaleka ne poprvé, zjistit, jaké bude mít pocity při strangulaci. Tentokrát mu ale z oprátky nikdo včas nepomohl. Od roku 1995 je, na počest tohoto umělce, každoročně udělována Cena Vladimíra Boudníka.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jan Kubíček, Luba Skořepová.