Varšavská smlouva

Politologie / Vojenství

Vojenský pakt východoevropských zemí v období 14.5.1955–25.2.1991, formálně měl být reakcí na vstup Západního Německa do NATO. Čenskými zeměmi Varšavské smlouvy byly Albánská lidová republika (do roku 1968), Bulharská lidová republika, Československá republika (od roku 1960 Československá socialistická republika), Maďarská lidová republika (v roce 1956 odchod z Varšavské smlouvy, ale po potlačení maďarského povstání donuceni zůstat členem), Německá demokratická republika (od roku 1956), Polská lidová republika, Rumunská socialistická republika, Sovětský svaz. Cílem paktu bylo podřízení armád členských států sovětskému velení, legitimizace pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti východního bloku v Evropě. Nejvyšším orgánem byl oficiálně Politický poradní výbor, složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí, prakticky však velení sídlilo v Moskvě a v čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Přestože Varšavská smlouva byla oficiálně obranným uskupením, v jejích operačních plánech se počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a přechodem do protiútoku s rychlým obsazením západní Evropy během několika týdnů za podpory jaderných taktických zbraní. Dne 25.2.1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti bylo rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy. Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1.7.1991 v Praze v Černínském paláci.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 10. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: maďarské povstání, moskevská konference, Pavel Ivanovič Batov, Rusko, Sovětský svaz, Varšava.