vakcína

[Latina], Ochranná látka, která po vpravení (po tzv. očkování, vakcinaci

) do organismu způsobuje stav specifické odolnosti proti infekci

. Podstatou vakcinace je infekční agens (bakterie

, virus

) živé, oslabené nebo inaktivované, popřípadě jeho bílkovinné součásti – antigeny

, schopné vyvolat stav specifické rezistence organismu

proti dané infekční chorobě. Virus kravských neštovic

(variola vaccina) jako prevenci před neštovicemi lidí poprvé použil roku 1798 britský lékař E. Jenner

, aniž věděl, že původcem onemocnění je virus. Tento způsob ochrany byl označen jako vakcinace a postupně přijat pro bežné označení očkovacích látek (vakcín). Imunita proti infekční chorobě může být po vakcinaci dlouhodobá, nebo různě časově omezená. Vakcinace je v současnosti nejúčinnější ochranou proti infekčním onemocněním. Jsou připravovány vakcinace například proti viru poliomyelitidy, pravým neštovicím

, žluté zimnici

, příušnicím

. Vakcinace se používá úspěšně i jako prevence proti některým virovým onemocněním zvířat, například proti viru slintavky a kulhavky

a pseudomoru drůbeže.