uhlík

Carboneum, C, chemický prvek IV.A skupiny periodické soustavy

, protonové číslo 6, relativní atomová hmotnost 12,011, při 3 540 °C sublimuje, hustota amorfního uhlíku 2 300 kg/m³, hustota diamantu 3 500 kg/m³. Uhlík znali už ve starověku. Je to kyselinotvorný prvek, výlučně nekovové povahy. K sousedním atomům se obvykle váže kovalentní vazbou, je však schopen vázat se s elektropozitivními i elektronegativními prvky. Atomy uhlíku mohou tvořit jednoduché, dvojné i trojné vazby. Ve sloučeninách je schopen tvořit řetězce neomezené délky. Řetězce mohou být lineární, rozvětvené nebo cyklické. Uhlík je bez chuti a bez zápachu, nerozpustný ve všech běžných rozpouštědlech, dobře se rozpouští v četných roztavených kovech. Za obyčejné teploty je mimořádně chemicky netečný. Při vysokých teplotách se slučuje s mnoha prvky (s vodíkem, sírou, křemíkem, chlorem a mnoha kovy). V přírodě se vyskytuje ve dvou alotropických modifikacích (diamant, grafit). Ve sloučeninách se vyskytuje v ovzduší a ve vodě vázaný v oxidu uhličitém CO₂, dále je vázaný v uhlí, ropě, zemním plynu a ve všech organických látkách (uhlík vytváří kolem deseti milionů organických sloučenin). Je to nezbytný biogenní prvek. Technický uhlík se vyrábí zahříváním například dřeva, černého uhlí za nepřístupu vzduchu. Ve sloučeninách má uhlík oxidační číslo II a IV. Významnými sloučeninami uhlíku jsou například: oxid uhelnatý CO, oxid uhličitý CO₂, kyselina uhličitá H₂CO₃, jejímiž solemi jsou uhličitany a hydrogenuhličitany. Viz také uhlovodíky

.