Turkestán

Země Turků, starý název historicko-geografické oblasti ve střední Asii, zahrnující území dnešní Střední Asie, Kazachstánu, severní Afghánistán a Ujgurskou autonomníí oblast Sin-fiang v Číně. Většina Turkestánu je obydlena národy a národnostmi, jejichž jazyky patří do turkické větve altajské rodiny

(Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni, Ujgurové, Uzbekové). Dále zde žijí indoevropští Tádžikové a Rusové. Z ostatních hlavně Mongolové, Číňané a Dunganové (Chuejové). Toto hospodářsky a strategicky významné území na pomezí západní Asie, Dálného východu a Indie bylo od starověku součástí velkých říší i centrem drobnějších místních států. Od konce 2. do začátku 1. tisíciletí př. n. l. žily na území Turkestánu kočovné íránské kmeny (Parthové

, Šakové

), za Achajmenovců patřily některé části k perské říši (Baktrie, Chorezm, Parthie, Sogdiana). Značná část Turkestánu se stala vysoce produktivní zemědělskou oblastí. Ve 4. století př. n. l. západní část Turkestánu dobyta Alexandrem Velikým

, pak Seleukovci

. Ve 3.–2. století př. n. l. podstatná část Turkestánu připojena k řecko-baktrijskému státu. Východ Turkestánu byl od 3. století př. n. l. pod čínským vlivem (dynastie Chan

). Číňané se zde střetávali hlavně s Huny

(Siung-nu), od 2. století př. n. l. byly místní íránské kmeny (Šakové, Tocharové) vytlačovány na západ. Začátkem n. l. část západního Turkestánu ovládnuta Kušány

, v 5. století Hefthality

, v polovině 6. století západní Turkestán rozdělen mezi říši Sásánovců

(Husrav I.

) a turkický kaganát. Začátkem 8. století do Turkistánu vpadli Arabové, ale roku 751 byli poraženi Číňany (další šíření islámu až od 9. století za Táherovců). V roce 874 se v Transoxanii

osamostatnili Sámánovci (začátek renesance perské kultury). Ve stejné době ve východním Turkestánu vznikl kyrgyzský chanát. Koncem 10. století část západního Turkestánu ovládnuta karachánovským státem. V 9.–11. století se v Turkestánu usazovaly kmeny Oguzů (od 10.–11.století jejich islamizace), ve 12. století Karakitani. V roce 1210 většina Transoxanie ovládnuta Chorezmem, v letech 1219–1220 Turkesán dobyli Mongolové

(Čingischán

, Čagataj). Za vlády Mongolů nastal hospodářský úpadek. Kolem roku 1370 území ovládnuto Tímúrem, do konce 15. století vláda Tímúrovců. Východní Turkestán zůstal pod vládou Mongolů i za dynastie Ming (v letech 1368–1644). Začátkem 16. století vznikl v západním Turkestánu0 chanát uzbeckých Šajbánovců a od té doby bylo území označováno jako Turkestán. Po válkách Sajbánovců se Safíjovci vznikly v západním Turkestánu chanáty Buchara, Chiva a Kokand. Hospodářství celého západního Turkestánu bylo rozvráceno, zemědělství upadalo, rozvíjel se hlavně karavanní obchod a řemesla. Východ Turkestánu (Džúngarský chanát) byl v letech 1755–1759 dobyt a připojen k Číně. Roku 1864 povstali muslimové proti čínské vládě (tzv. dunganské povstání), do roku 1871 povstalci ovládli Džúngarsko a Kašgar. V letech 1876 až1878 byli poraženi a z východního Turkestánu utvořena čínská provincie (pozdější Ujgurská autonomní oblast, Sin-fiang). Západní Turkestán byl ve 2. polovině 19. století připojen k Rusku. Roku 1865 Taškent, roku 1868 Buchara, v roce 1873 Chiva (protektorát) a roku 1876 Kokand. Od roku 1868 bylo území nazýváno Turkestánský kraj. Po bolševické  revoluci za občanské války a zahraničních intervencí byl Turestán oddělen od Ruska. Chivský chán a bucharský emír byli roku 1920 svrženi lidovým povstáním a byly vyhlášeny Bucharská a Chorezemská lidová republika. Od roku 1924 součást Uzbecké, Turkmenské a Tádžické republiky. Od roku 1924 se pro tuto oblast přestalo užívat označení Turkestán, ale bylo nahrazeno širším označením Střední Asie.