Turkestán

historie, geografie, (země Turků), starý název historicko-geografické oblasti ve střední Asii, zahrnující území dnešní Střední Asie, Kazachstánu, severní Afghánistán a Ujgurskou autonomníí oblast Sin-fiang v Číně. Většina Turkestánu je obydlena národy a národnostmi, jejichž jazyky patří do turkické větve altajské rodiny (Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni, Ujgurové, Uzbekové). Dále zde žijí indoevropští Tádžikové a Rusové. Z ostatních hlavně Mongolové, Číňané a Dunganové (Chuejové). Toto hospodářsky a strategicky významné území na pomezí západní Asie, Dálného východu a Indie bylo od starověku součástí velkých říší i centrem drobnějších místních států. Od konce 2.- zač. 1. tis. př.n.l. žily na území Turkestánu kočovné íránské kmeny (Parthové, Šakové ), za Achajmenovců patřily některé části k perské říši (Baktrie, Chorezm, Parthie, Sogdiana). Značná část Turkestánu se stala vysoce produktivní zemědělskou oblastí. Ve 4. století př.n.l. západní část Turkestánu dobyta Alexandrem Velikým, pak Seleukovci. Ve 3.–2. století př.n.l. podstatná část Turkestánu připojena k řecko-baktrijskému státu. Východ Turkestánu byl od 3. století př.n.l. pod čínským vlivem (dynastie Chan ). Číňané se zde střetávali hlavně s Huny (Siung-nu), od 2. století př.n.l. byly místní íránské kmeny (Šakové, Tocharové) vytlačovány na západ. Začátkem n.l. část západního Turkestánu ovládnuta Kušány, v 5. století Hefthality, v polovině 6. století západní Turkestán rozdělen mezi říši Sásánovců (Husrav L) a turkický kaganát. Zač. 8. století do Turkistánu vpadli Arabové, ale roku 751 byli poraženi Číňany (další šíření islámu až od 9. století za Táherovců). V roce 874 se v Transoxanii osamostatnili Sámánovci (začátek renesance perské kultury). Ve stejné době ve východním Turkestánu vznikl kyrgyzský chanát. Koncem 10. století část západního Turkestánu ovládnuta karachánovským státem. V 9.–11. století se v Turkestánu usazovaly kmeny Oguzů (od 10.–11.století jejich islamizace), ve 12. století Karakitani. V roce 1210 většina Transoxanie ovládnuta Chorezmem, v letech 1219-1220 Turkesán dobyli Mongolové (Čingischán, Čagataj). Za vlády Mongolů nastal hospodářský úpadek. Kolem roku 1370 území ovládnuto Tímúrem, do konce 15. století vláda Tímúrovců. Východní Turkestán zůstal pod vládou Mongolů i za dynastie Ming (v letech 1368-1644). Začátkem 16. století vznikl v západním Turkestánu0 chanát uzbeckých Šajbánovců a od té doby bylo území označováno jako Turkestán. Po válkách Sajbánovců se Safíjovci vznikly v západním Turkestánu chanáty Buchara, Chiva a Kokand. Hospodářství celého západního Turkestánu bylo rozvráceno, zemědělství upadalo, rozvíjel se hlavně karavanní obchod a řemesla. Východ Turkestánu (Džúngarský chanát) byl v letech 1755-1759 dobyt a připojen k Číně. Roku 1864 povstali muslimové proti čínské vládě (tzv. dunganské povstání), do roku 1871 povstalci ovládli Džúngarsko a Kašgar. V letech 1876 až1878 byli poraženi a z východního Turkestánu utvořena čínská provincie (dnešní Ujgurská autonomní oblast, Sin-fiang). Západní Turkestán byl ve 2. polovině 19. století připojen k Rusku. Roku 1865 Taškent, roku 1868 Buchara, v roce 1873 Chiva (protektorát) a roku 1876 Kokand. Od roku 1868 bylo území nazýváno Turkestánský kraj. Po velké říjnové socialistické revoluci za občanské války a zahraničních intervencí byl Turestán oddělen od Ruska. Chivský chán a bucharský emír byli roku 1920 svrženi lidovým povstáním a byly vyhlášeny Bucharská a Chorezemská lidová republika. Od roku 1924 součást Uzbecké, Turkmenské a Tádžické republiky. Od roku 1924 se pro tuto oblast přestalo užívat označení Turkestán, ale bylo nahrazeno širším označením Střední Asie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 11. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Chorásán, Šakové, Tocharové, Ujgurská AO Sin-ťiang.