Šakové

Historie, starověké íránské (skytské) kmeny příbuzné Massagetům, ve staroperských pramenech označováni jako Sakové. Nejméně od poloviny 1.tisíciletí př.n.l. obývali spolu s dalšími kmeny různého etnického původu území od Černého moře k západnímu pohraničí Číny. V 6.–5. století př.n.l. podrobeni Achajmenovci (boje Dareia I. se šakským vládcem Skunchou, v letech 500–449 se účastnili řecko-perských válek). Asi v polovině 3. století př. n.l. pronikla skupina kmenů do Parthie, později do Drangiany (Šakastán, dnešní Sístán v Íránu). Sakské kmeny z východu Turkestánu

pronikaly od 2. století př.n.l. do Baktrie

a severozápadní Indie, kde byly podrobeny řecko-baktrijskými panovníky. V 1.století př.n.l. – 1.století n.l. existovaly místní indicko-šakské dynastie (Maues

). V oblasti střední Asie, Afghánistánu, Pákistánu a Indie byli asimilováni

na začátku n.l. místním obyvatelstvem, ve východním Turkestánu se šakský jazyk udržel do 10. století.