Teréza Nováková

Literatura / Biografie

*31.7.1853 (Praha, Rakouské císařství) – †13.11.1912 (Praha, Rakousko-Uhersko), rozená Lanhausová, česká spisovatelka. Pocházela z česko-německé rodiny, vzdělání, včetně dokonalé znalosti francouzštiny a angličtiny, získala na pražské dívčí škole S. Amerlingové, později se stala členkou Amerického klubu českých dam. V roce 1876 se provdala za gymnaziálního profesora Jana Nováka, s nímž odešla do Litomyšle, kde se začala věnovat literární činnosti (jejím vzorem byla Karolína Světlá). Zpočátku psala drobné prózy, ale stále více se nechala inspirovat životem obyčejných lidí a duchovním vývojem východočeského venkova a stala se významnou představitelkou tzv. venkovského románu (k vrcholům její tvorby patří romány Drašar, Děti čistého živého, Na Librově gruntě, Jan Jílek, Jiří Šmatlán). Napsala i několik národopisných studií (mj. Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku, Východočeské lomenice, O českém kroji), věnovala se osvětové činnosti, emancipačnímu hnutí, pracovala v ženských spolcích, byla sběratelkou krojů a keramiky. Později se trvale usadila v Proseči u Skutče, kde strávila posledních dvanáct let svého života a kde nalezla hluboké duchovní spříznění s místními lidmi. Založila zde Spolek paní a dívek, pořádala přednášky, byla aktivní členkou Sokola a také zde napsala svůj vrcholný román Drašar, líčící podle skutečné postavy tragický příběh vesnického kněze. Její osobní život byl krutě poznamenán předčasnými úmrtími pěti ze sedmi jejích dětí, z nichž ji přežili pouze nejmladší Jaroslav a Arne, jenž se stal významným literárním kritikem a historikem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 10. 2014
Autor: -red-

Odkazující hesla: Antonín Grund, česká literatura, realismus.