Tändzin Gjamccho dalajlama čtrnáctý

*6.7.1935 (Tagccher, Amdo, Tibet), celým jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, dalajláma čtrnáctý, nejvyšší duchovní a politický představitel Tibetu; bojovník za lidská práva, mezinárodně uznávaná osobnost s autoritou i ve věci buddhistické

filozofie, hlasatel cesty nenásilí, lásky a tolerance. Nositel Nobelovy ceny

míru (1989). Čínská lidová republika (ČLR) začala Tibet vojensky obsazovat na podzim 1950, na jaře 1951 ČLR vyhlásila Tibet za svou součást, avšak se závazkem, že nebude měnit politický systém nebo popírat pravomoc dalajlámy. Dalajláma se pak v roce 1954 v Pekingu snažil vyjednávat s předními čínskými politiky. Již roku 1956 vypukly protičínské nepokoje. Složitá situace vyústila ve Lhase

v povstání proti okupaci (10.3.1959); ještě než bylo násilně potlačeno, stačili dalajláma a jeho 9 tisíc přívrženců uprchnout do Indie, kde nalezli politický azyl. Jeho novým sídlem se roku 1960 stala Dharmasala (indický stát Himáčalpradeš), zde založil exilovou vládu. Tibet byl čínskou provincií až do roku 1965, kdy byla formálně prohlášena jeho autonomie

. Situace v Tibetu se k lepšímu nezměnila, v následujích desetiletích opět propukaly nepokoje v důsledku politických praktik Číny. Dalajláma prosadil přijetí tří rezolucí Valného shromáždění OSN

(1959, 1961, 1965), kterými je Čína vyzvána, aby respektovala lidská práva v Tibetu a právo na sebeurčení. Roku 1987 navrhl v pěti bodech mírový plán k řešení tibetské otázky (ve věci nového statutu Tibetu). Roku 1988 předložil Evropskému parlamentu

ve Štrasburku návrh na vytvoření demokratického politického subjektu s vlastní samosprávou, přičleněného k ČLR. V roce 2012 obdržel Templetonovu cenu

.