svoboda a nutnost

Filozofie

Filozofie, filozofická kategorie vyjadřující vzájemný vztah mezi činností lidí a objektivními zákony přírody a společnosti. Idealistické směry chápou svobodu zpravidla jako pojem, který je neslučitelný s nutností. Protože považují svobodu za nezávislé sebeurčení ducha, spatřují v ideji determinismu, jež zjišťuje nutnost a příčinnost i v lidském jednání, úplné popření odpovědnosti a morálních hodnot vůbec. Tento subjektivismus dovádějí do krajnosti směry jáko existencialismus. Naproti tomu mechanický determinismus absolutizuje vnější nutnost, což vede k fatalismu. Vědecké vysvětlení vzájemného vztahu svobody a nutnosti, k němuž podstatně přispěli již B. Spinoza a G. W. F. Hegel, vychází z uznání jejich organické spjatosti, z praktických předpokladů vztahů člověka a světa. Dialektika materialistického řešení chápe objektivní nutnost jako prvotní v gnozeologickém smyslu, vůli a vědomí člověka jako druhotné. Nutnost se projevuje v přírodě a společenskou formou objektivních zákonů. Čím hlouběji člověk tyto zákony poznává, tím uvědomělejší a svobodnější se stává jeho činnost. Stupeň poznání závisí na stupni společenského vývoje.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 11. 2006
Autor: -red-