Sin-ťiang

[Čínsky Nová hranice], označení území v severozápadní Číně, které zahrnuje východní (čínský) Turkestán a Džungarsko; dnešní název od poloviny 18. století, kdy bylo území dobyto vojsky dynastie Čching. Oblast Sin-tiangu byla od starověku osídlena kočovnými pastevci, lovci i zemědělci. Ve 3.–2. století př.n.l. bylo území ovládáno Huny (Siung-nu), ve 2. století př.n.l. – 3. století n.l. východních část pod nadvládou dynastie Chan. Na začátku 1. tisíciletí n.l. byly odtud vytlačeny íránské kmeny (Tocharové, Sakové), později zde vznikly různé kmenové svazy a raně feudální státy (Sien-piové, turkický kaganát, žuanžuanská říše). Do Sin-tiangu zasahoval vliv středoasijských států (karachánovský stát, kyrgyzský chanát, Karakitani). Ve 13. století byl dobyt Mongoly, kteří zde vládli až do vzniku džungarského chanátu v roce 1730. V letech 1755 – 1759 byl Sin-fiang dobyt a připojen k Číně. V letech 1864 – 1877 oblast protičínského, tzv. dunganského povstání (v čele Jakúb-bek). Za sinchajské revoluce byla 1912 svržena vláda Čchingů, ale brzy byla ustavena vojenská diktatura čínských militaristických klik. Po svržení militaristů v dubnu 1933 byla v Urumči ustavena civilní provinční vláda, která prováděla vcelku liberální politiku. V září 1945 byla ze severní části vytlačena kuomintangská vojska, v roce 1946 v Urumči vytvořena koaliční vláda.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 11. 2007
Autor: -red-