Karakitani

(Černí Kitani), potomci mongolských Kitanů, kteří v 1. polovině 12. století po pádu kitanské říše uprchli do střední Asie, kde se spojili s velkou skupinou dřívějších kitanských usedlíků a vytvořili karakitanskou říši. Byli pastevci, převládaly zde feudální vztahy s pozůstatky rodového zřízení. Náboženstvím byl buddhismus s prvky animismu a šamanismu. Ve 14.–15. století splynuli se sousedními turkickými kmeny (dokladem jsou názvy některých kyrgyzských, kazašských a karakalpackých kmenů a rodů).