severoamerické výtvarné umění

Výtvarné umění

Umění Spojených států amerických – specifické rysy severoamerického výtvarného umění souvisely s odlišnými koloniálními počátky (Anglie, Francie, Španělsko). V 16.–17. století převládly cihlové a roubené stavby, první sídlišté vznikla roku 1614 v New Yorku a roku 1632 v Bostonu. Počáteční, tzv. koloniální sloh (v letech 1675-1776) se projevil v šachovnicovitých dispozicích měst s centrálním náměstím (Filadelfie), připomínajících renesanční města, ale lišících se od nich rozdělením na stejné parcely a nekonečné ulice bez dominant. V architektuře převládl palladiánský klasicismus a typ anglických venkovských sídel. Mezi malíři vynikl B. West (*1738–†1820). V letech 1776–1830 se progresívní vývoj projevil v industriálních stavbách (most přes řeku Schuylkill. u Filadelfie, 104 m) a v systematickém zakládání velkoměst (Detroit). K předním architektům patřil T. Jefferson, který podporoval zakládání anglických zahrad a parků, jež se staly pro americkou architekturu typické. Podle španělsko-mexického vzoru se uplatnil churriguerrismus. V malířství se k realismu přiklonili například J. Wright a T. Tillard (*1785–†1830). V letech 1830–1860 se hledala cesta k vytvoření národní architektury, vedle výroby prefabrikovaných stavebních dílů obytných domů (tzv. Balloon Framesystem) a používání ocelových konstrukcí nastal obrat k historizujícím slohům. V malířství převládly krajinářské školy (hudsonská škola). Období do konce 19. století patřilo k nejvýznamějším, rozvinuly se především inženýrské stavby a městské věžové domy (H. Hobson Richardson, *1838–†1886). Vedení převzala chicagská škola (L. Sullivan), která používala ocelové konstrukce. V roce 1890 dosáhl dům na Manhattanu výšky 16 poschodí a otevřel cestu výškovým stavbám – mrakodrapům, budovaným v průběhu 20. století (k prvním patří Home Life Insurance Building a Tacoma Building v Chicagu), princip visutého železného mostu domyslel J. Roebling (Brooklynský most). K významným malířům konce 19. století patřil J. M. N. Whistler, evropskou secesí byl ovlivněn J. S. Sargent, impresionismem M. Prendergast. V užitém umění vyniklo hnutí Arts-and-Crafts a skleněné a kovové předměty L. C. Tiffanyho. Architekturu 20. století reprezentuje především tvorba F. L. Wrighta, inspirovaná přírodními formami (tzv. organická architektura), stavby funkcionalistů (M. Breuer, R. Neutra, P. Rudolph), nový Bauhaus a ve 40. letech hlavně architektura E. Saarinena, G. Bunshafta (*1909) a R. B. Fullera. Malířství se na přelomu století vyrovnávalo s postimpresionistickými tendencemi (skupina Osmi J. Sloan, *1871–†1951, G. W. Bellows, *1882–†1925), se současným moderním evropským umění byla americká veřejnost poprvé seznámena výstavou Armory Show roku 1913. Část umělců tvořila nadále v duchu tradicionalismu (náměty z amerického života, zejména z venkova, malované jednoduchým způsobem), někdy se satirickým a sociálním zaměřením (B. Shahn). Na další uměleckou tvorbu měla vliv americká dadaistická skupina (M. Duchamp), později skupina evropských umělců, která se v roce 1939 uchýlila do New Yorku (A. Archipenko, L. Moholy-Nagy, J. Lipchitz). Na základě poznání jejich kubistických a surrealistických metod tvorby se vyvinulo významné hnutí – tzv. abstraktní expresionismus, který navázal zejména na metodu surrealistického automatismu a zdůraznil vlastní fyzický akt malby (předchůdce A. Gorky, hlavní představitelé: J. Pollock, W. de Kooning, *1904, F. Kline, *1910). Rozvíjel se i další proud abstraktní malby, který nebyl spojen s gestem – tzv. chromatická abstrakce (M. Rothko, B. Newman, *1905), zdůrazňující především formální řád. Reakcí na abstraktní umění byla koncem 50. let snaha mladších malířů vrátit se k určitému, specifickému předmětnému zobrazení – pop-art. Prostřednictvím banálních předmětů všedního dne, osvobozených od jejich funkce, se pokoušeli nově řešit otázky vztahu umění a skutečností a uměleckého vnímání (J. Johns, R. Rauschenberg, R. Lichtenstein, A. Warhol). Nadále jsou však rozvíjeny i nepředmětné malířské směry, u nichž je patrný návrat k základním hodnotám malby a snaha oddělit a zjednodušit hlavně formální prvky (F. Stella, Ch. Hinman, *1932, H. Frankenthalerová, *1928, M. Louis, *1913). V současnosti existuje pluralismus tendencí spojující „novou malbu“ s tradicí. V sochařství se obdobně projevil vliv evropského umění (A. Rodin), zejména v díle R. Hoffmanové (*1885–†1966), G. Lachaise, později měla na sochařskou tvorbu významný vliv skupina evropských umělců, která se uchýlila na začátku 2. světové války do USA. Vůdčí osobností moderního sochařství se stal A. Calder, tvůrce mobilů, na jeho tvorbu navazoval například J. de Rivera (*1904).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 12. 2023
Autor: -red-